Nezařazené
Vít Olmer
Jak geniálně vyřešit důchodovou reformu
Tuhle si mi přítel stěžoval, že na úřadech se nekonečně dlouho řeší jeho důchod. Utěšoval jsem ho, že i já měl před lety stejné starosti a dokonce jsem o tom napsal do novin. Bylo mi doporučeně sděleno, že starobní důchod jest závažnou etapou lidského života, a ke stanovení výše tohoto je třeba přistupovat s maximální zodpovědností, přičemž neomluvitelnou chybou by bylo něco uspěchat.
Vít Olmer
Vím, proč Klaus vetoval zákon o podpoře kinematografie
S panem prezidentem máme leccos společného, například den narození, 19. června, on je ale o rok starší, a na rozdíl ode mne jest chloubou všech Blíženců. Kdysi jsem napsal ve fejetonu, že mi rodiče vyprávěli, jak jsem za tzv. květnového povstání v roce 1945 v Praze coby klouček pomáhal povstalcům nošením kamínků na barikády. Brzy na to jsem se totéž dočetl v intervijú s panem prezidentem, on se kupodivu taky činil s kamínky – samosebou, mnohem, mnohem mohutnějšími.
Vít Olmer
S píšťalkou v hubě
Náš filmový štáb si rozložil nádobíčko na náměstíčku renesančních Slavonic. Pozoroval jsem kulhajícího muže s tuří šíjí, který organizoval komparz pomocí píšťalky. Bývalý policajt, prý se mu kdysi říkalo mlátička, ale pro režiséra jako jsem já, jenž poněkud trpí fobií z davu, byl nepostradatelným pomocníkem.
Vít Olmer
Byrokratům klystýr
Profesor Pafko napsal, že i taxikář má za hodinu čekačky v Praze víc než doktor za tuto pracovní. Většina lidí ve státě se snaží ošulit co jde, jen od lékařů se čeká maximum, bezchybnost při péči o naše pažravé životy. Občané si na ně často stěžují, nebo je dokonce zmlátí, jak se to děje třeba u záchranky.
Vít Olmer
Jak jsem se nestal senátorem
Před delší dobou jsem chodil na dialýzu, jednou mi tam praskla cysta, měl jsem kruté bolesti, ale v nemocnici mi nemohli poskytnout utišující injekci, s omluvou, že ji nemají v rámci nemilosrdných úsporných opatření tehdejšího ministra zdravotnictví MUDr. Ratha. A hle, jak se to pak pěkně povrdilo s těmi božími mlýny...
Vít Olmer
Přistáváme na letišti Jiřiny Švorcové
U televizních zpráv se mě ptal čtrnáctiletý synovec, proč se poslanci v parlamentu napadají tak neuvěřitelně sprostým způsobem. Ve škole teď probírají římské dějiny a žádný císař by prý nedovolil, aby se senátoři chovali jak na pastvě.
Vít Olmer
Jsem jako Lenin
Elektrikář, který k nám dorazil, na mě udělal tak trochu dojem člena Svědků Jehovových. A hned zkraje mě upozornil, že kromě o elektrice v našem bytě se mnou nebude o ničem diskutovat, moc dobře ví, že jsem natočil několik nemravných filmů.
Vít Olmer
Jak prezidentský kandidát osahával moji ženu
Seděli jsme v obýváku, žena štrikovala, já s podřimovánim sledoval představování kandidátů na našeho budoucího prezidenta. Náhle žena ukázala prstem na toho šedivého, s hlavou na stranu: „To je ten, co mě osahával!“
Vít Olmer
V parlamentu by chtěli děti z počítače
„S dětmi točit nemůžeme,“ prohlásil produkční našeho televizního filmu a s nešťastným výrazem mi ukázal zákon ,,o výkonu umělecké činnosti dítěte“ - tento výplod byrokratického mozku, schváleného parlamentem, účinkování dětí ve filmu totiž prakticky znemožňuje.
Vít Olmer
Ani svého prezidenta si zastřelit neumíte
Když rodina včetně našeho jezevčíka Jean-Paul Belmonda usne, hupsnu do „červí díry“ a časoprostorem navštívím v roce 1922 spisovatele Jaroslava Haška na Lipnici. Proč zrovna Haška? K výročí jeho stotřicátých narozenin budu o něm totiž natáčet pro Českou televizi hodinový dokument, a tak se potřebuju leccos dozvědět „z první ruky“ od autora geniálního románu o Švejkovi, kde je úplně všechno jako v bibli, navíc ale i se srandou.
Vít Olmer
O vodníkovi a chlípném pedagogovi
Seděli jsme se ženou v poloprázdné čekárně s papírky pořadníku v rukou a čekali na vydání nových pasů. Nad dveřmi se rozsvěcela červená čísla. Mlčeli jsme, pohrouženi do svých myšlenek. Na co myslela žena, nevím, ostatně do ženské a do melounu nevidíš.
Vít Olmer
Kdo zku...l tuto zemi
Třináctiletý synovec za mnou přišel, jestli bych mu na počítači nepomohl napsat úkol do školy - vystihnout lidskou podobu, nejlépe básníka. Myslel jsem, že přijde třeba s Erbenem či Wolkerem, ale koukám jak výr, diktuje mi nějakého 50 Centů! Poučil mě, že tento je mezi mladými proslavený americký rapper, přítel Eminema, konkurence se ho pokusila zastřelit. To teda jsou ,,básníci“, ušklíbl jsem se, ale pak se začetl do Eminemových veršů:
Vít Olmer
Spolčení vepřových hlav
Zavřel jsem televizi. Mohl jsem ji také vyhodit z okna, ale to by bylo zbytečně excentrické a jak k tomu přijde občan dole, aby mu na hlavě přistáli ti filištíni (to je Stalinův výraz, prosím) např. Nečas s Vondrou. Nebo zavřít bednu do garáže, jako kolega Heřmánek (než se oženil - teď má plasmovou). Mně už totiž koukat se furt na to spolčení vepřových hlav nahoře přestává bavit.
Vít Olmer
Viagra a televize
Můj internista přišel s návrhem, že mi předepíše něco na povzbuzení, v našem věku to prý rozhodně nemůže škodit, zamrkal na mě tento statný šedesátník, otec několika malých dětí. Čím starší tatínek, tím většinou chytřejší potomek, tvrdí gynekolog MUDr. Šuk.
Vít Olmer
Podívat se na sebe do zrcadla
Lidé se mě ptají, proč se na Barrandově, zvaném kdysi „továrna na sny“, už netočí české filmy. Je to prosté jak facka – tato světově uznávaná chlouba filmového průmyslu se napřed zprivatizovala, posléze rozprodala a rozkradla. Co si nedovolili Němci, to hravě dokázali neokapitalističtí dravci.
Vít Olmer
Popeláři v našem dřevním kapitalismu
Dostal jsem nápad, udělat z jedné z postav svého nového televizního filmu popeláře. „Odpadkáři“, jak popeláře navrhuje přejmenovat jeden moula z Ústavu pro jazyk český, projíždějí naší ulicí, v moderním „kuka voze“, vybaveném kamerovým systémem a perskými koberečky. Mladý brýlatý řidič si nezadá s pilotem Boeingu 747.
Vít Olmer
Kauza sádrových tyčinek
Na Kampě potkávám známou političku, které to pořád sluší, což neuniká mému stárnoucímu, leč bystrému zraku. Nechci ji zatěžovat řečmi o politice, má jí za celý den plné zuby. Mluvíme o klesající úrovni hospůdek na levém břehu Vltavy, že není kam jít. „Támhle,“ povídám, „prodávají k vínu slané tyčinky, které chutnají jak ze sádry. Není to zrovna kauza vytunelované Mostecké uhelné, ale asi bych to neměl nechat jen tak.“ „Nenech,“ souhlasí půvabná politička, „takovými sádrovými tyčinkami to všechno začíná!“
Vít Olmer
S cholerikem v parku
Mám kamaráda v smíchovském hotelu, kde pracuje jako údržbář. Chodíváme na procházku Dientzenhoferovými sady, já s jezevčíkem Jean-Paul Belmondem, on s dogou Marfušou. Milan je, stejně jako já, milovník českých absurdit. Je ovšem také cholerik a občas vybuchne jako přetopený parní kotel od Ringhoffera.
Vít Olmer
Senzační odhalení tajemství ministra Kalouska
Při natáčení na Táborsku jsme se náhodně setkali se starou tetičkou ministra financí Kalouska. Ta dobrá žena se rozpovídala o dětství malého Mirečka, který nechodil s ostatními dětmi do Pionýra, ale věnoval se sveřepě zvláštní zálibě: obcházel ve městě a okolí veřejné záchodky a studoval technické zvláštnosti jejich konstrukcí, systémy plováků a splachovacích zařízení, odpady, apod. Obvykle na poplatky za WC padlo celé chlapcovo kapesné určené na zmrzlinu.
předchozí | následující |
Počet článků 85 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 3791 |
Jsem vyznavačem kréda Miloše Kopeckého, že "Humor je nejdůstojnější projev smutku".