Elektronicky nebo lidsky?

„Člověk potřebuje několik doteků denně, jinak mu vysychá míza,“ napsal kdosi moudrý. A: "Rozvoj sociálních sítí neznamená ještě skutečnou komunikaci - vzájemné rozhovory a naslouchání druhému, rodině, přátelům, včetně milenců."

Tuhle jsem v kavárně po očku sledoval Romea a Julii, kteří, notebooky před nosem, spolu za celou hodinu neprohodili ani větičku. Nedejbože, snad aby ještě v shakespearovských verších: „Kéž já bych byl tvým ptáčkem!“ A ona: „Ano, kéž! Umačkala bych tě samou něhou.“ Ale pak přece jen z toho Romea vypadlo: „Internet tady maj z prdele pomalej!“ Nejsem konzerva, počítače jsou úžasný vynález, pokud to ale s nimi nepřeroste do patologické závislosti. To nám pak vyrůstají tzv. herní „pařani“, zatímco my za mlada, bez kompjútrů, bývali občas spíš „pařmeni“. Ale i bez alkoholu, na který ostatně tehdy moc nebylo, jsme měli k sobě blíž. Hudba z rádia k neposlouchání, na televizi se nešlo koukat (k čemuž se zas úspěšně blížíme), do kina, hlavně zpočátku, nebylo na co chodit. Tak jsme si prostě víc povídali. Myslím, že byl větší pocit sounáležitosti.

A co se týká doteků, sociální psychologové konstatují, že jich v naší společnosti ubývá na úkor virtuální komunikace, jejíž tvůrci vynalezli „objímací tričko“, které během telefonování vyvolává příjemné dotykové pocity a Japonci už dokonce vykoumali francouzský polibek na dálku. Zkrátka, „prd ani pokrok nezastavíš“, jak říkával smíchovský knihkupec pan Vratislav Ebr.

Před „přehříváním“ hlavy častým telefonováním mobily varují odborníci, co se týká selfie, je to prý jen módní pandemie, stejně asi jako tetování. Avšak co mě nepřestává fascinovat, jsou kobylky turistů, které vídám na Malé Straně, jak zběsile cvakají památky, aniž by se na ně aspoň zběžně zadívali. Asi až doma, u počítače, u saké, to si libují:

 ????????????

Mobily se rovněž s oblibou používají při zachycování cizího neštěstí, nedávno jsem na ulici viděl, jak si občan nadšeně natáčí krvavě zraněného chodce na přechodu. Okolojdoucí mladík mu vytrhl mobil z ruky a roztříštil ho o zeď. A radši pak zmizel - určitě by byl stíhán za poškozování cizí věci.

Takže přátelé, povolme trochu s technologií a vraťme se k obyčejným lidským kontaktům, mezi něž patří i doteky, ale ty opravdové, nikoli elektronické. A to nejen o Vánocích, které už vykukují za rohem…