Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pražákův vejlet do Prahy

22. 05. 2016 14:37:26
„Ty,“ povídá žena, „už ze Smíchova nevystrčíš nos. Co kdyby sis jednou vyrazil na druhou stranu Vltavy.“ Dostal jsem bágl s buchtama a jako Honza z pohádky vyrazil do světa.

Po mostě Legií jsem byl nucen kličkovat mezi šílenci na segwayích, kteří po prohlášení starosty, že budou smět jezdit rychlostí rovnající se chůzi občana, drandí naopak ještě rychleji. A místo slíbeného omezování se množí jak štěnice na jaře. Cestou jsem přemítal, jak se asi technologicky předávají úplatky.

Míjel jsem Národní divadlo, rekonstrukce fasády pěkně dokončena. Fasáda nová, herci vesměs starší. Ač zásoben výletníma buchtama, zamířil jsem k sto let starému, evropsky proslulému lahůdkářství Jana Paukerta, na jehož chlebíčcích si pochutnával Seifert, Nezval, dokonce i TGM; ani komoušům se nepodařilo tradici zničit. Teď je z toho pivnice. Prd ani pokrok nezastavíš.

Zamířil jsem do ulic Nového Města. Šel jsem podél zašlých, posprejovaných zdí, kolem několika zavřených kaváren. Při této příležitosti bych chtěl poděkovat magistrátu s jakou až náruživou důsledností ničí nájemce pohostinsví nehoráznými cenami za předzahrádky. Před prodejnou s výkupem zlata a mobilů postávali dobře živení veksláčtí týpci, myslel jsem, že už vyhynuli. Nabízejí tam prý kunčoftům výhodnější ceny. Že by Bony a klid 3?

Hezky upravenou Františkánskou zahradou jsem se vnořil do Stýblovy pasáže, kdysi proslulé divadlem Semafor, nyní osazené krámky s lacinými „módními“ hadříky, spíchnutými šikmoočkami za pár jüanů. Prošel jsem se kousek po Václaváku a zahlcen ruštinou, kterou nám ve školách marně hustili do kebulí, opustil jsem tento.

Cestou mě nějaký zhulenec málem porazil na chodníku. Ohmatal jsem kapsu s mobilem, byl na svém místě. Minule mi ho čajzli, a než jsem ho stačil zablokovat, protelefonoval nějaký Romeo s Julií sedm tisíc.

Navštívil jsem obchodní centrum Quadrio s hejbací Kafkovou hlavou, kterou je třeba nějakou chvíli pozorovat, ale kolem chybí lavičky. Asi kvůli bezdomovcům, kteří se tedy přesunuli jinam, například hodují z popelnice před bývalým Tuzexem v Lazarské.

Meztitím jsem sám dostal hlad, vzpomněl si na buchty, ale nenašel lavičku na pozření těchto. Kdysi slíbené Babišovy stánky s kosteleckými párky též nevidět, tak jsem zamířil do uzenářství vedle policejního oddělení v Bartolomějské, kde mi naservírovali párek s takřka neprokousnutelným pryžovým střívkem, vhodným spíš coby pendrek. Venku dva policisté v civilu právě vcházeli do budovy, jeden povídá druhému: „Šel bych na jedno.“ Druhý otráveně: „Já taky. Ale eště musím károu odvízt führera...“

Na Starém Městě jsem navštívil vinárničku Blatnička, kde kdysi prodávali dobré a levné víno. Toto zde se nyní blížilo krabicovému. Požádal jsem servírku, jestli bych to nemohl zakousnout trochou sýra, který z bohatě obloženého talíře konzumovala s kamarádkou. To je prý jen privátní. S dojetím jsem vzpomněl na přeskopírákové manýry personálů hospod za vlády rudokožců.

Prodral jsem se mraveništěm turistů na Karlově Mostě a zastavil se u kamaráda Jirky, insitního malíře, v jeho prodejním ateliéru v Míšeňské. Z Kafíčka naproti původní nájemce vyštípali noví zlatokopové, jeho ušetřili. Vybalil jsem buchty z domova a dali jsme si kafe. Najednou jsem se cítil příjemně mezi jeho něžnými, výtvarně naivními pohledy na svět, mezi obrazy plnými kouzel, symbolů a až dětské upřímnosti, laskavého a přitom humorného pohledu na Prahu, která mě, Honzu s buchtama, zklamala při tom poněkud depresivním vejletu. Jiří mi jeden obraz věnoval, a tak ráno, když se probouzím do nevlídného světa plného neporozumění, nedobrých lidských vztahů a úzkostí, nacházím při pohledu na něj záchytný bod úsměvnosti a pozitivnosti. Můžete se na něj podívat:

Autor: Vít Olmer | neděle 22.5.2016 14:37 | karma článku: 36.58 | přečteno: 2144x

Další články blogera

Vít Olmer

Neděle jako vymalovaná /povídka/

Bosý stál nad klozetem a mezi ukazováčkem a prostředníčkem držel svoji někdejší chloubu, nyní scvrklou jak stará tkanička u bot.

17.5.2017 v 9:04 | Karma článku: 17.79 | Přečteno: 422 | Diskuse

Vít Olmer

Na Českou poštu s hasičákem

Přítel občan K. má pravidelný styk. Nikoli pohlavní, ale s Českou poštou. Denní hromadné podání pro něj znamená 50 minut utrpení ve frontě. Už se dožral...

14.5.2017 v 10:36 | Karma článku: 31.30 | Přečteno: 1134 | Diskuse

Vít Olmer

Starej fór

Host seděl v malé kavárničce, kde u stropu provokativně visely několikery zemanovské rudé trenýrky a u vchodu byla připíchnutá cedule: Tady není Babišovo...

7.5.2017 v 16:46 | Karma článku: 31.03 | Přečteno: 2181 | Diskuse

Vít Olmer

Staré zlaté časy úplatků

Významný český právník se nechal slyšet, že proti korupci se u nás dělá málo, "jen se o tom kecá“. Sám přitom hájí největší esa, některá sice zavřou, ale bledou vězeňskou pleť si zas brzy opálí na svých jachtách.

1.5.2017 v 12:52 | Karma článku: 33.95 | Přečteno: 1466 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Patrik Juda

Otevřená srdce upchlíkům ve Francii aneb peklo pro ženy v "citlivých čtvrtích" Paříže

Hrobaři Evropy i pomocí agitky s muslimy na létajícím koberci chtějí otevírat srdce Evropanů migrantům a přerozdělovat migrantské hordy i mezi naší "rasistickou temnou lůzu". V Paříži mezitím pořádá jiná temná lůza hony na ženy..

22.5.2017 v 16:44 | Karma článku: 43.81 | Přečteno: 2687 | Diskuse

Vlastík Fürst

Strach, který zabíjí

Už jste se někdy skutečně báli? Ne, teď nemyslím na strach vyvolaný hororem nebo tím, že vás někdo pořádně vylekal. Mám na mysli situaci, kdy cítíte, že vám jde o zdraví nebo dokonce život.

22.5.2017 v 15:25 | Karma článku: 16.74 | Přečteno: 349 | Diskuse

Jan Jílek

Bydlím s tebou, ale nejsem tu doma

Ukázka z připravované knihy---- Život oběma plynul poklidně, skoro bez mráčku. Učili se spolu žít, což nebylo ani pro jednoho jednoduché. Ale měli dobrou vůli a učili se nejen se milovat, ale i snášet se.

22.5.2017 v 14:08 | Karma článku: 13.69 | Přečteno: 736 | Diskuse

Jan Holát

Jsem úspěšný ?

Slovo úspěch je jako zaklínadlo dnešní doby. Záleží jenom na tom, jak má kdo nastavený žebříček hodnot a ten je vždy tak originální, jak moc originální je jeho majitel.

21.5.2017 v 19:47 | Karma článku: 9.23 | Přečteno: 205 | Diskuse

Jan Jílek

Láska a stárnoucí mladík

Začal jsem si jen tak pro radost ze psaní, z tvoření psát knihu. Nic složitého, nic dramatického. Dalo by se říci, obyčejný příběh jedné lásky.

21.5.2017 v 10:52 | Karma článku: 13.34 | Přečteno: 431 | Diskuse
Počet článků 55 Celková karma 31.94 Průměrná čtenost 4468

Jsem vyznavačem kréda Miloše Kopeckého, že "Humor je nejdůstojnější projev smutku".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.