Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pražákův vejlet do Prahy

22. 05. 2016 14:37:26
„Ty,“ povídá žena, „už ze Smíchova nevystrčíš nos. Co kdyby sis jednou vyrazil na druhou stranu Vltavy.“ Dostal jsem bágl s buchtama a jako Honza z pohádky vyrazil do světa.

Po mostě Legií jsem byl nucen kličkovat mezi šílenci na segwayích, kteří po prohlášení starosty, že budou smět jezdit rychlostí rovnající se chůzi občana, drandí naopak ještě rychleji. A místo slíbeného omezování se množí jak štěnice na jaře. Cestou jsem přemítal, jak se asi technologicky předávají úplatky.

Míjel jsem Národní divadlo, rekonstrukce fasády pěkně dokončena. Fasáda nová, herci vesměs starší. Ač zásoben výletníma buchtama, zamířil jsem k sto let starému, evropsky proslulému lahůdkářství Jana Paukerta, na jehož chlebíčcích si pochutnával Seifert, Nezval, dokonce i TGM; ani komoušům se nepodařilo tradici zničit. Teď je z toho pivnice. Prd ani pokrok nezastavíš.

Zamířil jsem do ulic Nového Města. Šel jsem podél zašlých, posprejovaných zdí, kolem několika zavřených kaváren. Při této příležitosti bych chtěl poděkovat magistrátu s jakou až náruživou důsledností ničí nájemce pohostinsví nehoráznými cenami za předzahrádky. Před prodejnou s výkupem zlata a mobilů postávali dobře živení veksláčtí týpci, myslel jsem, že už vyhynuli. Nabízejí tam prý kunčoftům výhodnější ceny. Že by Bony a klid 3?

Hezky upravenou Františkánskou zahradou jsem se vnořil do Stýblovy pasáže, kdysi proslulé divadlem Semafor, nyní osazené krámky s lacinými „módními“ hadříky, spíchnutými šikmoočkami za pár jüanů. Prošel jsem se kousek po Václaváku a zahlcen ruštinou, kterou nám ve školách marně hustili do kebulí, opustil jsem tento.

Cestou mě nějaký zhulenec málem porazil na chodníku. Ohmatal jsem kapsu s mobilem, byl na svém místě. Minule mi ho čajzli, a než jsem ho stačil zablokovat, protelefonoval nějaký Romeo s Julií sedm tisíc.

Navštívil jsem obchodní centrum Quadrio s hejbací Kafkovou hlavou, kterou je třeba nějakou chvíli pozorovat, ale kolem chybí lavičky. Asi kvůli bezdomovcům, kteří se tedy přesunuli jinam, například hodují z popelnice před bývalým Tuzexem v Lazarské.

Meztitím jsem sám dostal hlad, vzpomněl si na buchty, ale nenašel lavičku na pozření těchto. Kdysi slíbené Babišovy stánky s kosteleckými párky též nevidět, tak jsem zamířil do uzenářství vedle policejního oddělení v Bartolomějské, kde mi naservírovali párek s takřka neprokousnutelným pryžovým střívkem, vhodným spíš coby pendrek. Venku dva policisté v civilu právě vcházeli do budovy, jeden povídá druhému: „Šel bych na jedno.“ Druhý otráveně: „Já taky. Ale eště musím károu odvízt führera...“

Na Starém Městě jsem navštívil vinárničku Blatnička, kde kdysi prodávali dobré a levné víno. Toto zde se nyní blížilo krabicovému. Požádal jsem servírku, jestli bych to nemohl zakousnout trochou sýra, který z bohatě obloženého talíře konzumovala s kamarádkou. To je prý jen privátní. S dojetím jsem vzpomněl na přeskopírákové manýry personálů hospod za vlády rudokožců.

Prodral jsem se mraveništěm turistů na Karlově Mostě a zastavil se u kamaráda Jirky, insitního malíře, v jeho prodejním ateliéru v Míšeňské. Z Kafíčka naproti původní nájemce vyštípali noví zlatokopové, jeho ušetřili. Vybalil jsem buchty z domova a dali jsme si kafe. Najednou jsem se cítil příjemně mezi jeho něžnými, výtvarně naivními pohledy na svět, mezi obrazy plnými kouzel, symbolů a až dětské upřímnosti, laskavého a přitom humorného pohledu na Prahu, která mě, Honzu s buchtama, zklamala při tom poněkud depresivním vejletu. Jiří mi jeden obraz věnoval, a tak ráno, když se probouzím do nevlídného světa plného neporozumění, nedobrých lidských vztahů a úzkostí, nacházím při pohledu na něj záchytný bod úsměvnosti a pozitivnosti. Můžete se na něj podívat:

Autor: Vít Olmer | neděle 22.5.2016 14:37 | karma článku: 36.58 | přečteno: 2157x

Další články blogera

Vít Olmer

Žebříček hodnot aneb všechno je jinak

U stolu štamgastů-intelektuálů probíhala filosofická debata o hierarchii hodnot. Vrátil jsem se zrovna z nemocnice. „Pro mě, přátelé,“ povídám, „teď bylo dlouho nejvyšší prioritou se vyčůrat.“

7.7.2017 v 10:23 | Karma článku: 33.50 | Přečteno: 1242 | Diskuse

Vít Olmer

Patricie sexem znavená

Pozdrav slunci je styl jógy, kterou po ránu Patricie provozuje na terase. Soused ji vzrušeně šmíruje z úkrytu za záclonou. Líbí se mu pozice „píďalky“ a „hory“, kdy Patricie ukazuje v předklonu sexy zadeček.

13.6.2017 v 10:11 | Karma článku: 25.82 | Přečteno: 1253 | Diskuse

Vít Olmer

Zábavné interview u příležitosti mých pětasedmdesátin

Volal Bouda, že by se mnou chtěl udělat rozhovor. Už ne. Už jsem všecko řek. Jenomže jeho sestra je zubařka, která mi zachránila osmičku. Neboj, sliboval Bouda, nebude to bulvár...

4.6.2017 v 9:54 | Karma článku: 23.13 | Přečteno: 808 | Diskuse

Vít Olmer

Nová malostranská humoreska

Na předzahrádce malostranské kavárny seděli dva. Ona listovala v bulváru, on surfoval na tabletu. Nepromluvili spolu slovo. Tak se poznají manželé, psal už Jan Werich.

31.5.2017 v 8:54 | Karma článku: 25.97 | Přečteno: 957 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Po kom ty děti sou?

Je časně zrána, spát se mi nechce. Chvíli koukám z okna do Prahy, mám docela slušný výhled. Pak si zase čtu, láduji do sebe meruňky. Teď si uvařím kafe.

23.7.2017 v 8:15 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 33 | Diskuse

Jan Jílek

Divit se a učit se

Zjistil jsem, že mne začala díky Tour de France, zajímat trochu cyklistika. Podíval jsem se na jednu etapu, zjistil jsem, že mají skutečně skvěle zpracovaný televizní přenos.

22.7.2017 v 11:30 | Karma článku: 9.71 | Přečteno: 246 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Deník jedné Vlasty ze severozápadu - část VI.

Jednu cestu na Kamenčák mi překazí krupobití, další už se povede. Přírodní voda krásně ochlazuje. Vydaří se i pracovní cesta. Dozvím se něco nového, poznám sympatické lidi. A pochutnám si u Rybiček s.r.o. Obavy byly zbytečné.

21.7.2017 v 19:34 | Karma článku: 7.30 | Přečteno: 132 | Diskuse

Jiří Jiroudek

O ,,malejch" i velkejch krocích v životech člověčích

Když Neil Armstrong jako první člověk v historii vstoupil 20. července 1969 na Měsíc, sledoval ho se zatajeným dechem celý svět. Pak přišla ona nesmrtelná věta: „Je to malý krok pro člověka, obrovský skok pro lidstvo.“

21.7.2017 v 17:06 | Karma článku: 7.64 | Přečteno: 178 | Diskuse

Jan Jílek

Čuměli ti bolševici

Letí to, letí. Už je tomu 48 let, co jsme skandovali. „To čumíte bolševici, kdo je první na Měsíci.” A 48 let, co 21.8.1969 to bude, co československá vláda poslala své tanky,

21.7.2017 v 11:39 | Karma článku: 33.72 | Přečteno: 3108 | Diskuse
Počet článků 59 Celková karma 26.95 Průměrná čtenost 4252

Jsem vyznavačem kréda Miloše Kopeckého, že "Humor je nejdůstojnější projev smutku".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.