Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hergot, aspoň tu slepičku, pane Čejko!

7. 08. 2016 10:29:48
Nedávno slavil osmdesátiny můj bývalý soused ze Smíchova, mim Jaroslav Čejka. Na internetu jsem o tom viděl reportáž z domova důchodců, při které mi naskočila husí kůže...

Mladý reportér pronásledoval bezmocného Jarouška s kamerou a pokoušel se z něj vydolovat odpovědi na „originální“ otázky typu, jestli bude psát paměti, zda se mu nestýská po zemřelé víc než stoleté mamince, a co vůbec zdravíčko, co nožičky, slouží? Na to se vyptával nemobilního a mentálně již postiženého starého člověka.

Dusil toho nebožáka upoutaného na vozíčku, s čistýma, skoro dětskýma očima, jež už ale přestávaly patřit tomuto světu. Když konečně pochopil, že na pantomimu to dneska nevypadá, chtěl ze slavného tanečníka za každou cenu vytlačit aspoň pár souvislých vět. Marně. „To byste ale přece pro nás moh udělat, Mistře!“ Marně naléhala ta hyena.

Tím nás měl na mysli hltače bulvárů, pro něž žádné lidské utrpení není dost šťavnatě kruté. Pamatuju si, jak po mé dvojité transplantaci reportéři chtěli za každou cenu vyblejsknout rudou jizvu, jež se mi táhla po celém břiše; protože je ale na oddělení v IKEMu nepustili, přemlouvali aspoň mou ženu, aby rudý řez cvakla, že jí půjčí foťák. Později jsem dělal rozhovor pro seriózní noviny a nakonec, k mému úžasu, pravil respektovaný, jinak slušný novinář, že by taky přece jenom rád čtenářům ukázal tu krvavou jizvu. Já na to neměl sílu, ale moje žena, bývalá vrcholová sportovkyně, ho hnala po schodech, že se z druhého patra zastavil až v přízemí u popelnic.

Když tedy mladý reportér viděl, že z chudáka pana Čejky nic nedostane, a v newsrooomu to schytá od šéfa, mávaje pugétem se slevou, vytáhl nejtěžší kalibr: „Mistře, nemoh byste nám hergot aspoň ústně předvést kousek tý vaší legendární slepičky?“

Jaroušek samozřejmě už fyzicky nemohl, ale protože to byl vždycky hodný a vstřícný člověk, jakoby se na okamžik vrátil od řeky Léthé k pozemskému životu, probral se a pokusil se z úst vyloudit jakési „koko...á...ácha... chá...kokodák...“

Bylo to úděsné, absurdní a smutné. Vím ovšem, že tohle je jen marginální příběh v té apokalypse, jež nás teď obklopuje. Neměl jsem o tom radši vůbec psát. A navíc v tom není ani špetka humoru, který jsem slíbil ve svých blozích používat.

Tak mi to, milí čtenáři, promiňte. Snad příště...

Autor: Vít Olmer | neděle 7.8.2016 10:29 | karma článku: 38.86 | přečteno: 1928x

Další články blogera

Vít Olmer

Žebříček hodnot aneb všechno je jinak

U stolu štamgastů-intelektuálů probíhala filosofická debata o hierarchii hodnot. Vrátil jsem se zrovna z nemocnice. „Pro mě, přátelé,“ povídám, „teď bylo dlouho nejvyšší prioritou se vyčůrat.“

7.7.2017 v 10:23 | Karma článku: 33.50 | Přečteno: 1242 | Diskuse

Vít Olmer

Patricie sexem znavená

Pozdrav slunci je styl jógy, kterou po ránu Patricie provozuje na terase. Soused ji vzrušeně šmíruje z úkrytu za záclonou. Líbí se mu pozice „píďalky“ a „hory“, kdy Patricie ukazuje v předklonu sexy zadeček.

13.6.2017 v 10:11 | Karma článku: 25.82 | Přečteno: 1253 | Diskuse

Vít Olmer

Zábavné interview u příležitosti mých pětasedmdesátin

Volal Bouda, že by se mnou chtěl udělat rozhovor. Už ne. Už jsem všecko řek. Jenomže jeho sestra je zubařka, která mi zachránila osmičku. Neboj, sliboval Bouda, nebude to bulvár...

4.6.2017 v 9:54 | Karma článku: 23.13 | Přečteno: 808 | Diskuse

Vít Olmer

Nová malostranská humoreska

Na předzahrádce malostranské kavárny seděli dva. Ona listovala v bulváru, on surfoval na tabletu. Nepromluvili spolu slovo. Tak se poznají manželé, psal už Jan Werich.

31.5.2017 v 8:54 | Karma článku: 25.97 | Přečteno: 957 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Po kom ty děti sou?

Je časně zrána, spát se mi nechce. Chvíli koukám z okna do Prahy, mám docela slušný výhled. Pak si zase čtu, láduji do sebe meruňky. Teď si uvařím kafe.

23.7.2017 v 8:15 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 33 | Diskuse

Jan Jílek

Divit se a učit se

Zjistil jsem, že mne začala díky Tour de France, zajímat trochu cyklistika. Podíval jsem se na jednu etapu, zjistil jsem, že mají skutečně skvěle zpracovaný televizní přenos.

22.7.2017 v 11:30 | Karma článku: 9.71 | Přečteno: 246 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Deník jedné Vlasty ze severozápadu - část VI.

Jednu cestu na Kamenčák mi překazí krupobití, další už se povede. Přírodní voda krásně ochlazuje. Vydaří se i pracovní cesta. Dozvím se něco nového, poznám sympatické lidi. A pochutnám si u Rybiček s.r.o. Obavy byly zbytečné.

21.7.2017 v 19:34 | Karma článku: 7.30 | Přečteno: 132 | Diskuse

Jiří Jiroudek

O ,,malejch" i velkejch krocích v životech člověčích

Když Neil Armstrong jako první člověk v historii vstoupil 20. července 1969 na Měsíc, sledoval ho se zatajeným dechem celý svět. Pak přišla ona nesmrtelná věta: „Je to malý krok pro člověka, obrovský skok pro lidstvo.“

21.7.2017 v 17:06 | Karma článku: 7.64 | Přečteno: 178 | Diskuse

Jan Jílek

Čuměli ti bolševici

Letí to, letí. Už je tomu 48 let, co jsme skandovali. „To čumíte bolševici, kdo je první na Měsíci.” A 48 let, co 21.8.1969 to bude, co československá vláda poslala své tanky,

21.7.2017 v 11:39 | Karma článku: 33.72 | Přečteno: 3108 | Diskuse
Počet článků 59 Celková karma 26.95 Průměrná čtenost 4252

Jsem vyznavačem kréda Miloše Kopeckého, že "Humor je nejdůstojnější projev smutku".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.