Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hergot, aspoň tu slepičku, pane Čejko!

7. 08. 2016 10:29:48
Nedávno slavil osmdesátiny můj bývalý soused ze Smíchova, mim Jaroslav Čejka. Na internetu jsem o tom viděl reportáž z domova důchodců, při které mi naskočila husí kůže...

Mladý reportér pronásledoval bezmocného Jarouška s kamerou a pokoušel se z něj vydolovat odpovědi na „originální“ otázky typu, jestli bude psát paměti, zda se mu nestýská po zemřelé víc než stoleté mamince, a co vůbec zdravíčko, co nožičky, slouží? Na to se vyptával nemobilního a mentálně již postiženého starého člověka.

Dusil toho nebožáka upoutaného na vozíčku, s čistýma, skoro dětskýma očima, jež už ale přestávaly patřit tomuto světu. Když konečně pochopil, že na pantomimu to dneska nevypadá, chtěl ze slavného tanečníka za každou cenu vytlačit aspoň pár souvislých vět. Marně. „To byste ale přece pro nás moh udělat, Mistře!“ Marně naléhala ta hyena.

Tím nás měl na mysli hltače bulvárů, pro něž žádné lidské utrpení není dost šťavnatě kruté. Pamatuju si, jak po mé dvojité transplantaci reportéři chtěli za každou cenu vyblejsknout rudou jizvu, jež se mi táhla po celém břiše; protože je ale na oddělení v IKEMu nepustili, přemlouvali aspoň mou ženu, aby rudý řez cvakla, že jí půjčí foťák. Později jsem dělal rozhovor pro seriózní noviny a nakonec, k mému úžasu, pravil respektovaný, jinak slušný novinář, že by taky přece jenom rád čtenářům ukázal tu krvavou jizvu. Já na to neměl sílu, ale moje žena, bývalá vrcholová sportovkyně, ho hnala po schodech, že se z druhého patra zastavil až v přízemí u popelnic.

Když tedy mladý reportér viděl, že z chudáka pana Čejky nic nedostane, a v newsrooomu to schytá od šéfa, mávaje pugétem se slevou, vytáhl nejtěžší kalibr: „Mistře, nemoh byste nám hergot aspoň ústně předvést kousek tý vaší legendární slepičky?“

Jaroušek samozřejmě už fyzicky nemohl, ale protože to byl vždycky hodný a vstřícný člověk, jakoby se na okamžik vrátil od řeky Léthé k pozemskému životu, probral se a pokusil se z úst vyloudit jakési „koko...á...ácha... chá...kokodák...“

Bylo to úděsné, absurdní a smutné. Vím ovšem, že tohle je jen marginální příběh v té apokalypse, jež nás teď obklopuje. Neměl jsem o tom radši vůbec psát. A navíc v tom není ani špetka humoru, který jsem slíbil ve svých blozích používat.

Tak mi to, milí čtenáři, promiňte. Snad příště...

Autor: Vít Olmer | neděle 7.8.2016 10:29 | karma článku: 38.86 | přečteno: 1917x

Další články blogera

Vít Olmer

Neděle jako vymalovaná /povídka/

Bosý stál nad klozetem a mezi ukazováčkem a prostředníčkem držel svoji někdejší chloubu, nyní scvrklou jak stará tkanička u bot.

17.5.2017 v 9:04 | Karma článku: 17.79 | Přečteno: 422 | Diskuse

Vít Olmer

Na Českou poštu s hasičákem

Přítel občan K. má pravidelný styk. Nikoli pohlavní, ale s Českou poštou. Denní hromadné podání pro něj znamená 50 minut utrpení ve frontě. Už se dožral...

14.5.2017 v 10:36 | Karma článku: 31.30 | Přečteno: 1134 | Diskuse

Vít Olmer

Starej fór

Host seděl v malé kavárničce, kde u stropu provokativně visely několikery zemanovské rudé trenýrky a u vchodu byla připíchnutá cedule: Tady není Babišovo...

7.5.2017 v 16:46 | Karma článku: 31.03 | Přečteno: 2181 | Diskuse

Vít Olmer

Staré zlaté časy úplatků

Významný český právník se nechal slyšet, že proti korupci se u nás dělá málo, "jen se o tom kecá“. Sám přitom hájí největší esa, některá sice zavřou, ale bledou vězeňskou pleť si zas brzy opálí na svých jachtách.

1.5.2017 v 12:52 | Karma článku: 33.95 | Přečteno: 1466 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Patrik Juda

Otevřená srdce upchlíkům ve Francii aneb peklo pro ženy v "citlivých čtvrtích" Paříže

Hrobaři Evropy i pomocí agitky s muslimy na létajícím koberci chtějí otevírat srdce Evropanů migrantům a přerozdělovat migrantské hordy i mezi naší "rasistickou temnou lůzu". V Paříži mezitím pořádá jiná temná lůza hony na ženy..

22.5.2017 v 16:44 | Karma článku: 43.81 | Přečteno: 2687 | Diskuse

Vlastík Fürst

Strach, který zabíjí

Už jste se někdy skutečně báli? Ne, teď nemyslím na strach vyvolaný hororem nebo tím, že vás někdo pořádně vylekal. Mám na mysli situaci, kdy cítíte, že vám jde o zdraví nebo dokonce život.

22.5.2017 v 15:25 | Karma článku: 16.74 | Přečteno: 349 | Diskuse

Jan Jílek

Bydlím s tebou, ale nejsem tu doma

Ukázka z připravované knihy---- Život oběma plynul poklidně, skoro bez mráčku. Učili se spolu žít, což nebylo ani pro jednoho jednoduché. Ale měli dobrou vůli a učili se nejen se milovat, ale i snášet se.

22.5.2017 v 14:08 | Karma článku: 13.69 | Přečteno: 736 | Diskuse

Jan Holát

Jsem úspěšný ?

Slovo úspěch je jako zaklínadlo dnešní doby. Záleží jenom na tom, jak má kdo nastavený žebříček hodnot a ten je vždy tak originální, jak moc originální je jeho majitel.

21.5.2017 v 19:47 | Karma článku: 9.23 | Přečteno: 205 | Diskuse

Jan Jílek

Láska a stárnoucí mladík

Začal jsem si jen tak pro radost ze psaní, z tvoření psát knihu. Nic složitého, nic dramatického. Dalo by se říci, obyčejný příběh jedné lásky.

21.5.2017 v 10:52 | Karma článku: 13.34 | Přečteno: 431 | Diskuse
Počet článků 55 Celková karma 31.94 Průměrná čtenost 4468

Jsem vyznavačem kréda Miloše Kopeckého, že "Humor je nejdůstojnější projev smutku".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.