Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pleška tam někde úplně vzadu

20. 12. 2016 16:23:22
Syn přijel na prázdniny z Paříže, kde studuje. Božská Paříž. Zachvátil mě sentiment. Jak psal Jacques Prévert: „A ta řeka se jmenuje Seina, jako město se jmenuje Paříž a Seina je jako živá bytost...“

Když mě tam kdysi rudokožci po patnáctileté pauze konečně pustili s filmovou delegací, stoupnul mi rozčilením tlak a spustila se mi krev z nosu. Kapala do bujabézy hodných francouzských hostitelů. Až zadní tamponáží to zastavila manželka velvyslance, naštěstí lékařka. Když ovšem napřed musela seřvat vrátného na ambasádě, estébáka, který nás tam nechtěl pustit do její malé ordinace. „Soudružko doktorko, už je po pracovní době.“ Stejně ale božská Paříž...

"Tati, nechci ti brát iluze," povídal syn, „Paříž už není, jaks ji zažil. Když se ten tvůj Maigret batolil s fajfkou po Zlatnickým nábřeží. K mamině na večeři. A zločinci v tý chvíli dali respekt. Čtvrti jsou plný Arabáků. Agresivních jak Putinovi harleyáři.“

Na vysoké škole maká, až se z něj kouří. A sehnat práci pro mladého absolventa je tam sisyfovská práce.

„A co ty?“ ptá se syn. „Já,“ na to já, „si taky připadám jak Sisyfos, když valím svůj kámen do veřejnoprávní tývý na Kavkách a on se mi pokaždý vrátí zpátky.“

„Ale ten Sisyfos,“ pravil můj studovaný syn, „přece jen může bejt šťastnej.“

„Jak to prosímtě myslíš?“ podivil jsem se. „No, to napsal velkej spisovatel Camus, Sisyfos si na rozdíl od všech lidí uvědomuje marnost svý snahy, a proto je pánem neodvratitelnýho osudu. Není zkrátka v zajetí marný naděje a je teda tím pádem svobodnější.“

"To je hezký,“ já na to, „on ale složenky platit nemusel...“

Chvíli jsme mlčeli, já na gauči, syn v křesle. Pak se zvedl a přistoupil ke mně. „Hele, ty tady úplně vzadu máš takovou malou plešku.“ „Jo? To ani nevím, já si tam dozadu nevidím,“ zamručel jsem. „Nic si z toho nedělej,“ povídá syn dobrosrdečně. „Já už ji tam mám taky. To bude asi dědičný...“

Usmál jsem se na něj. A on na mě. Náhle jsme se cítili spřízněni přes ten oceán generační vzdálenosti...

Autor: Vít Olmer | úterý 20.12.2016 16:23 | karma článku: 25.60 | přečteno: 975x

Další články blogera

Vít Olmer

Neděle jako vymalovaná /povídka/

Bosý stál nad klozetem a mezi ukazováčkem a prostředníčkem držel svoji někdejší chloubu, nyní scvrklou jak stará tkanička u bot.

17.5.2017 v 9:04 | Karma článku: 17.79 | Přečteno: 422 | Diskuse

Vít Olmer

Na Českou poštu s hasičákem

Přítel občan K. má pravidelný styk. Nikoli pohlavní, ale s Českou poštou. Denní hromadné podání pro něj znamená 50 minut utrpení ve frontě. Už se dožral...

14.5.2017 v 10:36 | Karma článku: 31.30 | Přečteno: 1134 | Diskuse

Vít Olmer

Starej fór

Host seděl v malé kavárničce, kde u stropu provokativně visely několikery zemanovské rudé trenýrky a u vchodu byla připíchnutá cedule: Tady není Babišovo...

7.5.2017 v 16:46 | Karma článku: 31.03 | Přečteno: 2181 | Diskuse

Vít Olmer

Staré zlaté časy úplatků

Významný český právník se nechal slyšet, že proti korupci se u nás dělá málo, "jen se o tom kecá“. Sám přitom hájí největší esa, některá sice zavřou, ale bledou vězeňskou pleť si zas brzy opálí na svých jachtách.

1.5.2017 v 12:52 | Karma článku: 33.95 | Přečteno: 1466 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Patrik Juda

Otevřená srdce upchlíkům ve Francii aneb peklo pro ženy v "citlivých čtvrtích" Paříže

Hrobaři Evropy i pomocí agitky s muslimy na létajícím koberci chtějí otevírat srdce Evropanů migrantům a přerozdělovat migrantské hordy i mezi naší "rasistickou temnou lůzu". V Paříži mezitím pořádá jiná temná lůza hony na ženy..

22.5.2017 v 16:44 | Karma článku: 43.81 | Přečteno: 2687 | Diskuse

Vlastík Fürst

Strach, který zabíjí

Už jste se někdy skutečně báli? Ne, teď nemyslím na strach vyvolaný hororem nebo tím, že vás někdo pořádně vylekal. Mám na mysli situaci, kdy cítíte, že vám jde o zdraví nebo dokonce život.

22.5.2017 v 15:25 | Karma článku: 16.74 | Přečteno: 349 | Diskuse

Jan Jílek

Bydlím s tebou, ale nejsem tu doma

Ukázka z připravované knihy---- Život oběma plynul poklidně, skoro bez mráčku. Učili se spolu žít, což nebylo ani pro jednoho jednoduché. Ale měli dobrou vůli a učili se nejen se milovat, ale i snášet se.

22.5.2017 v 14:08 | Karma článku: 13.69 | Přečteno: 736 | Diskuse

Jan Holát

Jsem úspěšný ?

Slovo úspěch je jako zaklínadlo dnešní doby. Záleží jenom na tom, jak má kdo nastavený žebříček hodnot a ten je vždy tak originální, jak moc originální je jeho majitel.

21.5.2017 v 19:47 | Karma článku: 9.23 | Přečteno: 205 | Diskuse

Jan Jílek

Láska a stárnoucí mladík

Začal jsem si jen tak pro radost ze psaní, z tvoření psát knihu. Nic složitého, nic dramatického. Dalo by se říci, obyčejný příběh jedné lásky.

21.5.2017 v 10:52 | Karma článku: 13.34 | Přečteno: 431 | Diskuse
Počet článků 55 Celková karma 31.94 Průměrná čtenost 4468

Jsem vyznavačem kréda Miloše Kopeckého, že "Humor je nejdůstojnější projev smutku".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.