Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pleška tam někde úplně vzadu

20. 12. 2016 16:23:22
Syn přijel na prázdniny z Paříže, kde studuje. Božská Paříž. Zachvátil mě sentiment. Jak psal Jacques Prévert: „A ta řeka se jmenuje Seina, jako město se jmenuje Paříž a Seina je jako živá bytost...“

Když mě tam kdysi rudokožci po patnáctileté pauze konečně pustili s filmovou delegací, stoupnul mi rozčilením tlak a spustila se mi krev z nosu. Kapala do bujabézy hodných francouzských hostitelů. Až zadní tamponáží to zastavila manželka velvyslance, naštěstí lékařka. Když ovšem napřed musela seřvat vrátného na ambasádě, estébáka, který nás tam nechtěl pustit do její malé ordinace. „Soudružko doktorko, už je po pracovní době.“ Stejně ale božská Paříž...

"Tati, nechci ti brát iluze," povídal syn, „Paříž už není, jaks ji zažil. Když se ten tvůj Maigret batolil s fajfkou po Zlatnickým nábřeží. K mamině na večeři. A zločinci v tý chvíli dali respekt. Čtvrti jsou plný Arabáků. Agresivních jak Putinovi harleyáři.“

Na vysoké škole maká, až se z něj kouří. A sehnat práci pro mladého absolventa je tam sisyfovská práce.

„A co ty?“ ptá se syn. „Já,“ na to já, „si taky připadám jak Sisyfos, když valím svůj kámen do veřejnoprávní tývý na Kavkách a on se mi pokaždý vrátí zpátky.“

„Ale ten Sisyfos,“ pravil můj studovaný syn, „přece jen může bejt šťastnej.“

„Jak to prosímtě myslíš?“ podivil jsem se. „No, to napsal velkej spisovatel Camus, Sisyfos si na rozdíl od všech lidí uvědomuje marnost svý snahy, a proto je pánem neodvratitelnýho osudu. Není zkrátka v zajetí marný naděje a je teda tím pádem svobodnější.“

"To je hezký,“ já na to, „on ale složenky platit nemusel...“

Chvíli jsme mlčeli, já na gauči, syn v křesle. Pak se zvedl a přistoupil ke mně. „Hele, ty tady úplně vzadu máš takovou malou plešku.“ „Jo? To ani nevím, já si tam dozadu nevidím,“ zamručel jsem. „Nic si z toho nedělej,“ povídá syn dobrosrdečně. „Já už ji tam mám taky. To bude asi dědičný...“

Usmál jsem se na něj. A on na mě. Náhle jsme se cítili spřízněni přes ten oceán generační vzdálenosti...

Autor: Vít Olmer | úterý 20.12.2016 16:23 | karma článku: 25.98 | přečteno: 989x

Další články blogera

Vít Olmer

Přines mi tu botu

V zahradní restauraci seděli proti sobě pan Prošedivělý a pan Obtloustlý. Na parkovišti se třpytil bentley pana Obtloustlého. Uvnitř se nudila skořicová pudlice s psím mobilem na obojku.

5.8.2017 v 11:21 | Karma článku: 28.22 | Přečteno: 1003 | Diskuse

Vít Olmer

Podivný Rus vedle na posteli

V nemocnici vedle mě ležel Rus. Mluvil perfektně česky, ale ruskou vizáž z obličeje ani šmirglem nevymažeš.

30.7.2017 v 10:12 | Karma článku: 31.74 | Přečteno: 1829 | Diskuse

Vít Olmer

Žebříček hodnot aneb všechno je jinak

U stolu štamgastů-intelektuálů probíhala filosofická debata o hierarchii hodnot. Vrátil jsem se zrovna z nemocnice. „Pro mě, přátelé,“ povídám, „teď bylo dlouho nejvyšší prioritou se vyčůrat.“

7.7.2017 v 10:23 | Karma článku: 34.31 | Přečteno: 1402 | Diskuse

Vít Olmer

Patricie sexem znavená

Pozdrav slunci je styl jógy, kterou po ránu Patricie provozuje na terase. Soused ji vzrušeně šmíruje z úkrytu za záclonou. Líbí se mu pozice „píďalky“ a „hory“, kdy Patricie ukazuje v předklonu sexy zadeček.

13.6.2017 v 10:11 | Karma článku: 27.83 | Přečteno: 1419 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Maluj zase obrázky

Minulou sobotu jsem po padesáti letech vzal do ruky barvičky, kterým jsme kdysi říkali: „Vodovky ”. Má láska, jež mi ty barvičky půjčila a věnovala mi papír ze svého draze nakoupeného bloku, jim říká: „Akvarelové barvy.”

23.9.2017 v 0:45 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 27 | Diskuse

Roman Janas

Pomozte šířit příběhy válečných zajatců

Vážení přátelé, známí i neznámí, dovolte mi vás poprosit o vaši pomoc. V loňském roce to nevyšlo, i přesto se mi povedlo válečnou expozici, za pomoci mnoha hodin práce a drobných sponzorů, uvést do fungujícího stavu.

22.9.2017 v 19:48 | Karma článku: 5.81 | Přečteno: 98 | Diskuse

Alena Křehotová

„Vajíčko? Malíři?“

Malíři? Vajíčko? – Pro toho mám svíčkovou... Tohle z báječné televizní série Taková normální rodinka, napsané podle knížky Fan Vavřincové, s nezapomenutelnou Danou Medřickou, je naše oblíbená hláška vždy, když je třeba vymalovat.

22.9.2017 v 17:07 | Karma článku: 6.46 | Přečteno: 169 | Diskuse

Lucia Rien

V zajetí

Svoboda. Je? Existuje vůbec? Je někdo z nás doopravdy svobodný? Co to vlastně znamená svoboda? A proč po ní tak neskonale toužím? Poradí mi někdo návod na život? A ve své podstatě.. O co tady sakra jde?

22.9.2017 v 16:46 | Karma článku: 4.62 | Přečteno: 139 | Diskuse

Jiří Jiroudek

"Obávám se dne, kdy vývoj technologie předčí vzájemné lidské vztahy. To potom svět ...

To potom svět bude mít GENERACI IDIOTŮ"! Albert Einstein. I vzhledem k současnosti ten citát až zamrazí.

22.9.2017 v 14:49 | Karma článku: 6.61 | Přečteno: 192 | Diskuse
Počet článků 61 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4172

Jsem vyznavačem kréda Miloše Kopeckého, že "Humor je nejdůstojnější projev smutku".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.