Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pleška tam někde úplně vzadu

20. 12. 2016 16:23:22
Syn přijel na prázdniny z Paříže, kde studuje. Božská Paříž. Zachvátil mě sentiment. Jak psal Jacques Prévert: „A ta řeka se jmenuje Seina, jako město se jmenuje Paříž a Seina je jako živá bytost...“

Když mě tam kdysi rudokožci po patnáctileté pauze konečně pustili s filmovou delegací, stoupnul mi rozčilením tlak a spustila se mi krev z nosu. Kapala do bujabézy hodných francouzských hostitelů. Až zadní tamponáží to zastavila manželka velvyslance, naštěstí lékařka. Když ovšem napřed musela seřvat vrátného na ambasádě, estébáka, který nás tam nechtěl pustit do její malé ordinace. „Soudružko doktorko, už je po pracovní době.“ Stejně ale božská Paříž...

"Tati, nechci ti brát iluze," povídal syn, „Paříž už není, jaks ji zažil. Když se ten tvůj Maigret batolil s fajfkou po Zlatnickým nábřeží. K mamině na večeři. A zločinci v tý chvíli dali respekt. Čtvrti jsou plný Arabáků. Agresivních jak Putinovi harleyáři.“

Na vysoké škole maká, až se z něj kouří. A sehnat práci pro mladého absolventa je tam sisyfovská práce.

„A co ty?“ ptá se syn. „Já,“ na to já, „si taky připadám jak Sisyfos, když valím svůj kámen do veřejnoprávní tývý na Kavkách a on se mi pokaždý vrátí zpátky.“

„Ale ten Sisyfos,“ pravil můj studovaný syn, „přece jen může bejt šťastnej.“

„Jak to prosímtě myslíš?“ podivil jsem se. „No, to napsal velkej spisovatel Camus, Sisyfos si na rozdíl od všech lidí uvědomuje marnost svý snahy, a proto je pánem neodvratitelnýho osudu. Není zkrátka v zajetí marný naděje a je teda tím pádem svobodnější.“

"To je hezký,“ já na to, „on ale složenky platit nemusel...“

Chvíli jsme mlčeli, já na gauči, syn v křesle. Pak se zvedl a přistoupil ke mně. „Hele, ty tady úplně vzadu máš takovou malou plešku.“ „Jo? To ani nevím, já si tam dozadu nevidím,“ zamručel jsem. „Nic si z toho nedělej,“ povídá syn dobrosrdečně. „Já už ji tam mám taky. To bude asi dědičný...“

Usmál jsem se na něj. A on na mě. Náhle jsme se cítili spřízněni přes ten oceán generační vzdálenosti...

Autor: Vít Olmer | úterý 20.12.2016 16:23 | karma článku: 25.60 | přečteno: 984x

Další články blogera

Vít Olmer

Žebříček hodnot aneb všechno je jinak

U stolu štamgastů-intelektuálů probíhala filosofická debata o hierarchii hodnot. Vrátil jsem se zrovna z nemocnice. „Pro mě, přátelé,“ povídám, „teď bylo dlouho nejvyšší prioritou se vyčůrat.“

7.7.2017 v 10:23 | Karma článku: 33.50 | Přečteno: 1242 | Diskuse

Vít Olmer

Patricie sexem znavená

Pozdrav slunci je styl jógy, kterou po ránu Patricie provozuje na terase. Soused ji vzrušeně šmíruje z úkrytu za záclonou. Líbí se mu pozice „píďalky“ a „hory“, kdy Patricie ukazuje v předklonu sexy zadeček.

13.6.2017 v 10:11 | Karma článku: 25.82 | Přečteno: 1253 | Diskuse

Vít Olmer

Zábavné interview u příležitosti mých pětasedmdesátin

Volal Bouda, že by se mnou chtěl udělat rozhovor. Už ne. Už jsem všecko řek. Jenomže jeho sestra je zubařka, která mi zachránila osmičku. Neboj, sliboval Bouda, nebude to bulvár...

4.6.2017 v 9:54 | Karma článku: 23.13 | Přečteno: 808 | Diskuse

Vít Olmer

Nová malostranská humoreska

Na předzahrádce malostranské kavárny seděli dva. Ona listovala v bulváru, on surfoval na tabletu. Nepromluvili spolu slovo. Tak se poznají manželé, psal už Jan Werich.

31.5.2017 v 8:54 | Karma článku: 25.97 | Přečteno: 957 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Po kom ty děti sou?

Je časně zrána, spát se mi nechce. Chvíli koukám z okna do Prahy, mám docela slušný výhled. Pak si zase čtu, láduji do sebe meruňky. Teď si uvařím kafe.

23.7.2017 v 8:15 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 33 | Diskuse

Jan Jílek

Divit se a učit se

Zjistil jsem, že mne začala díky Tour de France, zajímat trochu cyklistika. Podíval jsem se na jednu etapu, zjistil jsem, že mají skutečně skvěle zpracovaný televizní přenos.

22.7.2017 v 11:30 | Karma článku: 9.71 | Přečteno: 246 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Deník jedné Vlasty ze severozápadu - část VI.

Jednu cestu na Kamenčák mi překazí krupobití, další už se povede. Přírodní voda krásně ochlazuje. Vydaří se i pracovní cesta. Dozvím se něco nového, poznám sympatické lidi. A pochutnám si u Rybiček s.r.o. Obavy byly zbytečné.

21.7.2017 v 19:34 | Karma článku: 7.30 | Přečteno: 132 | Diskuse

Jiří Jiroudek

O ,,malejch" i velkejch krocích v životech člověčích

Když Neil Armstrong jako první člověk v historii vstoupil 20. července 1969 na Měsíc, sledoval ho se zatajeným dechem celý svět. Pak přišla ona nesmrtelná věta: „Je to malý krok pro člověka, obrovský skok pro lidstvo.“

21.7.2017 v 17:06 | Karma článku: 7.64 | Přečteno: 178 | Diskuse

Jan Jílek

Čuměli ti bolševici

Letí to, letí. Už je tomu 48 let, co jsme skandovali. „To čumíte bolševici, kdo je první na Měsíci.” A 48 let, co 21.8.1969 to bude, co československá vláda poslala své tanky,

21.7.2017 v 11:39 | Karma článku: 33.72 | Přečteno: 3108 | Diskuse
Počet článků 59 Celková karma 26.95 Průměrná čtenost 4252

Jsem vyznavačem kréda Miloše Kopeckého, že "Humor je nejdůstojnější projev smutku".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.