Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vysokohorský výstup na Petřín

25. 03. 2017 10:15:05
Betonovou cestou si to na Petřín šinuli dva staří pánové. Jeden měl nordické hole. Druhý měl obyčejnou hůl. Připomínal trochu nakloněnou věž v Pise, pohybující se vpřed.

„Jednou jsem poslech a vzal si šátek do školy. Ale byl ohryzaný od naší kolie.“

„Pamatuju se, kapitální průšvih.“

„A trojka z chování.“

„Stejně jsi toho psa naved, přiznej se.“

„Samozřejmě. Taky pak volali chudáka tátu do školy, že jsem přišel na vyučování se znesvěceným pionýrským šátkem.“

Znesvěceným pionýrským šátkem? To se povedlo.“

„A ještě vyhrožovali otci, že vůbec celá naše rodina vězí v buržoazních botách.

„Téměř básnický obrat,“ usmál se nordičák.

Na Petříně zuřilo jaro.

Cestu jim překřížili dva vypasení zajíci.

„Manželé. Choděj si támhle do školky pro mrkev,“ ukázal ten s tou holí do údolí.

„Chlape, já tě po těch šedesáti letech vážně rád vidím,“ řekl vyznavač nordic walkingu.

„Já tebe taky. Ale je to po čtyřiašedesáti...“

Pán s holemi velkoryse neodporoval. Náhle se zastavil. Zastavil se a pronesl zasněně:

„Hele ty, pamatuješ se na Alenku...nejhezčí holka v naší škole...blonďatá... s culíkama tady takhlenc...“

„Jistě, dyť jsme se kvůli ní poprali,“ přikývl ten s jednou holí a pak dodal: „Ty... nejmenovala se ona ale Marie?“

„Marie? Vyloučeno. Alenka!“ Nordičák pak přece jen na okamžik zaváhal. „Nebo že by...ale ne, stoprocentně Alenka!“

„A dyť to máš už jedno,“ smířlivě pravil jedné hole vlastník, „zkus Pyritinol, je moc dobrej na paměť.“

„Prej emigrovala do Ameriky,“ rozhrnoval mračna zakrývající vzpomínky pán se severskými holemi.

„To jsem měl udělat taky,“ řekl jeho spolužák a mimoděk napíchl svou holí povalující se plastový kelímek rezavý od kafe a poponesl ho ke koši na odpadky. „Jenže jsem tak dlouho váhal, kamaráde,“ dodal, když přikráčel, s heknutím narovnávaje svou pokřivenou tělesnou Pisu, „až jsem zjistil, že už jsem v tý rodný hroudě navždycky zabořenej po krk...“

Mlčky se posunovali vzhůru, za zády údolí napěchované městem, ozářeném měděným odpoledním sluncem.

Po vysokohorském výstupu si zadýchaně odpočinuli na rozcestí východního svahu Petřínského kopce.

Na lavičce tam pokuřovaly dvě dívenky, asi z nedaleké grafárny, soudě podle otevřených desek s kresbami. Jedna byla tetovaná téměř po celém těle. Pánové na ni zírali jak japonští turisté na zeď Johna Lennona.

Dívky je sjely pohrdavými pohledy, a tak dříve narození mládenci popošli a unaveně klesli na lavičku opodál té dívčí. Na té dívčí nerušeně probíhal rozhovor. Rozhovor tetované s netetovanou. Netetovaná evidentně obdivovala tetovanou.

Tetovaná vedla monolog:

„...fakt skvělej týpek, ten tatér. Hele, vole, povídá, ty máš boží dar řešit dobrovolně bolest, vole, tak sem si řekla do it, von byl pro mě jako bůh, vole, cejtila sem ti, že sem na něj psychicky napojená...“

Netetovaná si se závistivým výrazem zapalovala cigaretu, zakryla pánům pohled na tetovanou, které teď nebylo rozumět.

„Nekoukej tam pořád,“ napomenul pán s dvěma holemi pána s jednou holí. „Dělej, že se nedíváš, abychom je nevyplašili. Je to interesantní.“

Pán s jednou holí se tam tedy přestal koukat.

Oba s třemi holemi dohromady se dívali dolů na město tlumeně bzučící jako hnízdo sršňů. Ten s holí se chtěl zeptat spolužáka, jestli si myslí, že ta dívka se nechá potetovat i na čele, ale pak si to rozmyslel.

Dívky ovšem stejně nevypadaly na to, že by je něco dokázalo vyplašit.

Netetovaná se opřela zády o lavičku a tetované už bylo zas rozumět:

„...jo, tamten týpek? Toho dávno neřešim, plnej hard disk psychickejch poruch, vole. Vizuálně se mi líbil, ale jinak energetickej upír, vole. Copak sem ňáká socka, co se nechá vycucat vod týpka, kerej hledá maminku, aby řešila jeho depky? Začal mě teda pěkně srát, ti povim, vole. Kdyby si aspoň vyplachoval držku pivem, ale von se chytil feťáků, a víš co udělal? Zfetoval babu, nafilmoval ji při prasárnách, taky jak na ni nachcal, ty vole!“

Otřesení staří pánové na sebe pohlédli a svorně se zvedli z lavičky.

Pokračovali po betonové cestě, několik minut kráčeli mlčky.

Pak pán s nordickými holemi, který se vzpamatoval nejdřív, cítil, že je nutné navázat s pánem s jednou holí nějaký rozhovor.

Aniž by se na něho podíval, řekl:

„Když si to tak snažím vybavit...možná že máš pravdu...“

Pán s holí se na něho překvapeně podíval, v očích otázku, kam bude směřovat tenhle v této chvíli zástupný rozhovor.

„V čem jako myslíš?“ zeptal se.

„No, že... ta něžná blondýnka,“ pokračoval nordičák, „nebyla Alenka...ale opravdu asi...Marie...“

Pána s holí to maličko potěšilo. Potěšilo a zadostiučinilo.

Jak Mojžíš majestátně pozvedl hůl a namířil ji na Petřínskou rozhlednu.

„Dáme to až nahoru? Co myslíš?“

Pán s nordickým holemi sípavě nabral dech a odpověděl:

„Radši někdy příště, Josefe.“

Jedné holemajitel na něho pohlédl. Pak pronesl skepticky:

„Příště?...“

Druhý starý pán na to už nic neřekl. Neřekl, nebylo co.

Znovu začali usilovně šplhat do svahu.

Autor: Vít Olmer | sobota 25.3.2017 10:15 | karma článku: 29.94 | přečteno: 916x

Další články blogera

Vít Olmer

Patricie sexem znavená

Pozdrav slunci je styl jógy, kterou po ránu Patricie provozuje na terase. Soused ji vzrušeně šmíruje z úkrytu za záclonou. Líbí se mu pozice „píďalky“ a „hory“, kdy Patricie ukazuje v předklonu sexy zadeček.

13.6.2017 v 10:11 | Karma článku: 23.41 | Přečteno: 1078 | Diskuse

Vít Olmer

Zábavné interview u příležitosti mých pětasedmdesátin

Volal Bouda, že by se mnou chtěl udělat rozhovor. Už ne. Už jsem všecko řek. Jenomže jeho sestra je zubařka, která mi zachránila osmičku. Neboj, sliboval Bouda, nebude to bulvár...

4.6.2017 v 9:54 | Karma článku: 22.46 | Přečteno: 744 | Diskuse

Vít Olmer

Nová malostranská humoreska

Na předzahrádce malostranské kavárny seděli dva. Ona listovala v bulváru, on surfoval na tabletu. Nepromluvili spolu slovo. Tak se poznají manželé, psal už Jan Werich.

31.5.2017 v 8:54 | Karma článku: 25.70 | Přečteno: 913 | Diskuse

Vít Olmer

Neděle jako vymalovaná /povídka/

Bosý stál nad klozetem a mezi ukazováčkem a prostředníčkem držel svoji někdejší chloubu, nyní scvrklou jak stará tkanička u bot.

17.5.2017 v 9:04 | Karma článku: 20.59 | Přečteno: 571 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Josef Němec

Volba vede k pravdě

Co byste udělali v situaci, když o vás někdo ví první poslední a vyhrožuje vám, že někoho z bližních zabije? Nikdy jste ho neviděli a on využívá každé chvilky, aby vás dostal do kolen. Na naprosté dno vašeho já.

22.6.2017 v 14:37 | Karma článku: 4.79 | Přečteno: 159 | Diskuse

Tereza Lišková

Babiččiny opulentní obědy

Mám dvě babičky. Obě vaří skvěle. Jedna decentně, sofistikovaně a zdravě, druhá tučně, tučně a hlavně tučně. Co kdyby přišla další válka? Tak ať jsme tlustý na tři prsty.

22.6.2017 v 10:42 | Karma článku: 22.35 | Přečteno: 617 | Diskuse

Daniel Tomáš

Raport z Oldies párty - Neklid u nás na vsi

Pohled do tatínkovy šatní skříně je jako výlet do minulého století a vlastně i tisíciletí. Poslední nový kousek do sbírky si tatínek pořídil, když měl ještě vlasů na tři paruky. Od té doby okázale ignoruje jakékoliv módní trendy.

22.6.2017 v 8:08 | Karma článku: 19.23 | Přečteno: 419 | Diskuse

Radomila Antošová

Pohádka o Víle pralesní, Mecháčcích a Ptakopyskovi . Část 4.

Kapitola VI. STROM záchrance. Sluníčko zašimralo spáče v obličeji, několik ptáků začalo radostně vyzpěvovat a vítat nový den, za nedalekým křovím se mihlo cosi modrooranžového.

22.6.2017 v 0:19 | Karma článku: 10.70 | Přečteno: 87 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Došel karamel, ale ne dobroty!

Nejspíš je ještě neznáte, ani jste je neochutnali. Jsou mladé, krásné a plné chuti (do života?). Začínají, ale to neznamená, že nemají zkušenosti. Mají co nabídnout. O čem (o kom) je řeč?

21.6.2017 v 12:43 | Karma článku: 5.76 | Přečteno: 129 | Diskuse
Počet článků 58 Celková karma 28.57 Průměrná čtenost 4296

Jsem vyznavačem kréda Miloše Kopeckého, že "Humor je nejdůstojnější projev smutku".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.