Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Erotika ve filmu

20. 04. 2017 10:52:45
„Je jaro, a tak dnešní hodina bude o erotice ve filmu,“ pravil pan docent. Posluchači režie s neobvyklým zaujetím čekali, co ze staršího pána vypadne. Dokonce odložili i mobily...

„Erotické scény prodělaly ve filmu velký historický vývoj,“ zahovořil bělovlasý docent. „Od decentních hubiček v němém filmu, galantností v třicátých letech - žádné vole, co dybysme si vrzli, nýbrž, jak mi svěřil Oldřich Nový, třeba gentlemantský návrh: Nemohl bych si dát svoje polobotky pod vaši postel, madam?...“

Budoucí držitelé Českých lvů kupodivu pozorně sledovali tu diluviální exkurzi.

„Pak přišlo rozvolnění ve zlatých šedesátých,“ pokračoval pan docent, „následovalo období totalitní hrůzovlády, kdy herečce nesmělo ani ňadro vykouknout... až po současnou éru, ve které často naturalistické, vulgární pojetí erotiku vlastně zabíjí. Erotický film by měl pracovat s náznaky, a ty by měly v divákovi vytvořit napětí – vzpomeňte si třeba na Bunuela...rozvazování tkaniček u dámských botek...dokonce i masturbace devianta, ovšem rafinovaně skrytá pod postelí...“

„Ale pane docente,“ namítl jeden z juniorů, „kdo v éře porna bude koukat na náznaky?“

„Porno si může každý pouštět doma na netu,“ pravil pedagog. „Já nejsem úzkoprsý, kvůli sexu veksláků s modelkami mě kdysi málem vyhodili z Barrandova. Ale víte, když se dívám na erotické pasáže většiny současných českých filmů, pořád z nich cítím jakousi křeč, genetické poselství českého puritánství z dob, kdy se sex konal akorát pod duchnou a potmě. Někdy si chalupáři pořádně ani gatě nesundali...“

Pan docent se obrátil na studenta s retro brýlemi: „Zrovna ve vašem filmečku, Emile, se milenci spíš neohrabaně onimují, herečka se navíc evidentně stydí a má tendenci se přikrývat po bradu.“

„No jo, když ona se fakt styděla...“

„Měl jste jí nalejt panáka, nebo...a to je vyzkoušený trik, navrhnout, že do postele místo ní položíte nahou dablérku - to byste koukal, jak to každá z ženské ješitnosti radši zahraje sama.“

„Ale hlavně,“ řečnil pan docent, „erotická scéna musí mít nápad, klíč jak na to. Víte, jak vznikla ta slavná scéna v Posledním tangu v Paříži, kdy souloží Marlon Brando s Marií Schneiderovou s pomocí kostky másla?“

Nikdo nevěděl. Pan docent vítězoslávně zvolal: „U snídaně! Když si to máslo režisér Bertolucci s Brandem mazali u snídaně na toasty...“

Posluchači uznale naslouchali náhle rozdováděnému starému docentovi, kterému mladistvě plály oči.

Do třídy vstoupila posluchačka režie, hezká zrzavá dívka. Pan docent si hned všiml, že dnes její obvykle bledé tváře s pihami jsou zarůžovělé.

Omluvila se za zpoždění, které bylo způsobeno tím, že s mladým hercem, s kterým hodlá natáčet příští film, až do rána diskutovali o roli.

Spolužáci se zašklebili, zrzka přistoupila k otevřenému oknu a dovolila se, jestli si může zakouřit. Povoleno a proužek dýmu vzápětí plavně zamířil k protější budově Národního divadla.

„Pane docente,“ řekla dívka a ještě víc pod pižičkami zrůžověla, „chtěla jsem se vás zeptat, jestli se má režisér s hercem co nejúžeji metafyzicky propojit, maximálně se mentálně otevřít, nebo si přece jen ponechat jakýsi odstup...“

No, na jakýkoli odstup je v tvém případě už zřejmě pozdě, pomyslel si pan docent. Při pohledu na dívku na krátký okamžik pocítil v jakési z hloubi padesáti let vynořené příjemně vzrušující déja vu, ale nahlas řekl, že jistý odstup režiséra od herce by přece jen být měl, podobně jako je tomu třeba u lékaře a jeho pacienta - už kvůli respektu okolí.

Domů se vracel pan docent volnou procházkou po rozkvetlé Kampě, podél Vltavy, kde spolu zápasily dvě kachny. Nebyl to však zápas, jak pan docent vzápětí seznal, ale něco, co je pro pokračování kachního rodu důležitější.

Pak minul lavičku, na jejímž opěradle byl vyrytý zvláštní nápis:

Všechno už je vyřešený!

Pan docent nad tou větou chvíli zamyšleně postál.

Pak se s povzdechem obrátil a pevným krokem zamířil do své oblíbené vinárničky.

Autor: Vít Olmer | čtvrtek 20.4.2017 10:52 | karma článku: 39.11 | přečteno: 4803x

Další články blogera

Vít Olmer

Žebříček hodnot aneb všechno je jinak

U stolu štamgastů-intelektuálů probíhala filosofická debata o hierarchii hodnot. Vrátil jsem se zrovna z nemocnice. „Pro mě, přátelé,“ povídám, „teď bylo dlouho nejvyšší prioritou se vyčůrat.“

7.7.2017 v 10:23 | Karma článku: 33.50 | Přečteno: 1242 | Diskuse

Vít Olmer

Patricie sexem znavená

Pozdrav slunci je styl jógy, kterou po ránu Patricie provozuje na terase. Soused ji vzrušeně šmíruje z úkrytu za záclonou. Líbí se mu pozice „píďalky“ a „hory“, kdy Patricie ukazuje v předklonu sexy zadeček.

13.6.2017 v 10:11 | Karma článku: 25.82 | Přečteno: 1253 | Diskuse

Vít Olmer

Zábavné interview u příležitosti mých pětasedmdesátin

Volal Bouda, že by se mnou chtěl udělat rozhovor. Už ne. Už jsem všecko řek. Jenomže jeho sestra je zubařka, která mi zachránila osmičku. Neboj, sliboval Bouda, nebude to bulvár...

4.6.2017 v 9:54 | Karma článku: 23.13 | Přečteno: 808 | Diskuse

Vít Olmer

Nová malostranská humoreska

Na předzahrádce malostranské kavárny seděli dva. Ona listovala v bulváru, on surfoval na tabletu. Nepromluvili spolu slovo. Tak se poznají manželé, psal už Jan Werich.

31.5.2017 v 8:54 | Karma článku: 25.97 | Přečteno: 957 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Po kom ty děti sou?

Je časně zrána, spát se mi nechce. Chvíli koukám z okna do Prahy, mám docela slušný výhled. Pak si zase čtu, láduji do sebe meruňky. Teď si uvařím kafe.

23.7.2017 v 8:15 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 33 | Diskuse

Jan Jílek

Divit se a učit se

Zjistil jsem, že mne začala díky Tour de France, zajímat trochu cyklistika. Podíval jsem se na jednu etapu, zjistil jsem, že mají skutečně skvěle zpracovaný televizní přenos.

22.7.2017 v 11:30 | Karma článku: 9.71 | Přečteno: 246 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Deník jedné Vlasty ze severozápadu - část VI.

Jednu cestu na Kamenčák mi překazí krupobití, další už se povede. Přírodní voda krásně ochlazuje. Vydaří se i pracovní cesta. Dozvím se něco nového, poznám sympatické lidi. A pochutnám si u Rybiček s.r.o. Obavy byly zbytečné.

21.7.2017 v 19:34 | Karma článku: 7.30 | Přečteno: 132 | Diskuse

Jiří Jiroudek

O ,,malejch" i velkejch krocích v životech člověčích

Když Neil Armstrong jako první člověk v historii vstoupil 20. července 1969 na Měsíc, sledoval ho se zatajeným dechem celý svět. Pak přišla ona nesmrtelná věta: „Je to malý krok pro člověka, obrovský skok pro lidstvo.“

21.7.2017 v 17:06 | Karma článku: 7.64 | Přečteno: 178 | Diskuse

Jan Jílek

Čuměli ti bolševici

Letí to, letí. Už je tomu 48 let, co jsme skandovali. „To čumíte bolševici, kdo je první na Měsíci.” A 48 let, co 21.8.1969 to bude, co československá vláda poslala své tanky,

21.7.2017 v 11:39 | Karma článku: 33.72 | Přečteno: 3108 | Diskuse
Počet článků 59 Celková karma 26.95 Průměrná čtenost 4252

Jsem vyznavačem kréda Miloše Kopeckého, že "Humor je nejdůstojnější projev smutku".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.