Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Erotika ve filmu

20. 04. 2017 10:52:45
„Je jaro, a tak dnešní hodina bude o erotice ve filmu,“ pravil pan docent. Posluchači režie s neobvyklým zaujetím čekali, co ze staršího pána vypadne. Dokonce odložili i mobily...

„Erotické scény prodělaly ve filmu velký historický vývoj,“ zahovořil bělovlasý docent. „Od decentních hubiček v němém filmu, galantností v třicátých letech - žádné vole, co dybysme si vrzli, nýbrž, jak mi svěřil Oldřich Nový, třeba gentlemantský návrh: Nemohl bych si dát svoje polobotky pod vaši postel, madam?...“

Budoucí držitelé Českých lvů kupodivu pozorně sledovali tu diluviální exkurzi.

„Pak přišlo rozvolnění ve zlatých šedesátých,“ pokračoval pan docent, „následovalo období totalitní hrůzovlády, kdy herečce nesmělo ani ňadro vykouknout... až po současnou éru, ve které často naturalistické, vulgární pojetí erotiku vlastně zabíjí. Erotický film by měl pracovat s náznaky, a ty by měly v divákovi vytvořit napětí – vzpomeňte si třeba na Bunuela...rozvazování tkaniček u dámských botek...dokonce i masturbace devianta, ovšem rafinovaně skrytá pod postelí...“

„Ale pane docente,“ namítl jeden z juniorů, „kdo v éře porna bude koukat na náznaky?“

„Porno si může každý pouštět doma na netu,“ pravil pedagog. „Já nejsem úzkoprsý, kvůli sexu veksláků s modelkami mě kdysi málem vyhodili z Barrandova. Ale víte, když se dívám na erotické pasáže většiny současných českých filmů, pořád z nich cítím jakousi křeč, genetické poselství českého puritánství z dob, kdy se sex konal akorát pod duchnou a potmě. Někdy si chalupáři pořádně ani gatě nesundali...“

Pan docent se obrátil na studenta s retro brýlemi: „Zrovna ve vašem filmečku, Emile, se milenci spíš neohrabaně onimují, herečka se navíc evidentně stydí a má tendenci se přikrývat po bradu.“

„No jo, když ona se fakt styděla...“

„Měl jste jí nalejt panáka, nebo...a to je vyzkoušený trik, navrhnout, že do postele místo ní položíte nahou dablérku - to byste koukal, jak to každá z ženské ješitnosti radši zahraje sama.“

„Ale hlavně,“ řečnil pan docent, „erotická scéna musí mít nápad, klíč jak na to. Víte, jak vznikla ta slavná scéna v Posledním tangu v Paříži, kdy souloží Marlon Brando s Marií Schneiderovou s pomocí kostky másla?“

Nikdo nevěděl. Pan docent vítězoslávně zvolal: „U snídaně! Když si to máslo režisér Bertolucci s Brandem mazali u snídaně na toasty...“

Posluchači uznale naslouchali náhle rozdováděnému starému docentovi, kterému mladistvě plály oči.

Do třídy vstoupila posluchačka režie, hezká zrzavá dívka. Pan docent si hned všiml, že dnes její obvykle bledé tváře s pihami jsou zarůžovělé.

Omluvila se za zpoždění, které bylo způsobeno tím, že s mladým hercem, s kterým hodlá natáčet příští film, až do rána diskutovali o roli.

Spolužáci se zašklebili, zrzka přistoupila k otevřenému oknu a dovolila se, jestli si může zakouřit. Povoleno a proužek dýmu vzápětí plavně zamířil k protější budově Národního divadla.

„Pane docente,“ řekla dívka a ještě víc pod pižičkami zrůžověla, „chtěla jsem se vás zeptat, jestli se má režisér s hercem co nejúžeji metafyzicky propojit, maximálně se mentálně otevřít, nebo si přece jen ponechat jakýsi odstup...“

No, na jakýkoli odstup je v tvém případě už zřejmě pozdě, pomyslel si pan docent. Při pohledu na dívku na krátký okamžik pocítil v jakési z hloubi padesáti let vynořené příjemně vzrušující déja vu, ale nahlas řekl, že jistý odstup režiséra od herce by přece jen být měl, podobně jako je tomu třeba u lékaře a jeho pacienta - už kvůli respektu okolí.

Domů se vracel pan docent volnou procházkou po rozkvetlé Kampě, podél Vltavy, kde spolu zápasily dvě kachny. Nebyl to však zápas, jak pan docent vzápětí seznal, ale něco, co je pro pokračování kachního rodu důležitější.

Pak minul lavičku, na jejímž opěradle byl vyrytý zvláštní nápis:

Všechno už je vyřešený!

Pan docent nad tou větou chvíli zamyšleně postál.

Pak se s povzdechem obrátil a pevným krokem zamířil do své oblíbené vinárničky.

Autor: Vít Olmer | čtvrtek 20.4.2017 10:52 | karma článku: 38.98 | přečteno: 4758x

Další články blogera

Vít Olmer

Neděle jako vymalovaná /povídka/

Bosý stál nad klozetem a mezi ukazováčkem a prostředníčkem držel svoji někdejší chloubu, nyní scvrklou jak stará tkanička u bot.

17.5.2017 v 9:04 | Karma článku: 17.79 | Přečteno: 422 | Diskuse

Vít Olmer

Na Českou poštu s hasičákem

Přítel občan K. má pravidelný styk. Nikoli pohlavní, ale s Českou poštou. Denní hromadné podání pro něj znamená 50 minut utrpení ve frontě. Už se dožral...

14.5.2017 v 10:36 | Karma článku: 31.30 | Přečteno: 1134 | Diskuse

Vít Olmer

Starej fór

Host seděl v malé kavárničce, kde u stropu provokativně visely několikery zemanovské rudé trenýrky a u vchodu byla připíchnutá cedule: Tady není Babišovo...

7.5.2017 v 16:46 | Karma článku: 31.03 | Přečteno: 2181 | Diskuse

Vít Olmer

Staré zlaté časy úplatků

Významný český právník se nechal slyšet, že proti korupci se u nás dělá málo, "jen se o tom kecá“. Sám přitom hájí největší esa, některá sice zavřou, ale bledou vězeňskou pleť si zas brzy opálí na svých jachtách.

1.5.2017 v 12:52 | Karma článku: 33.95 | Přečteno: 1466 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Patrik Juda

Otevřená srdce upchlíkům ve Francii aneb peklo pro ženy v "citlivých čtvrtích" Paříže

Hrobaři Evropy i pomocí agitky s muslimy na létajícím koberci chtějí otevírat srdce Evropanů migrantům a přerozdělovat migrantské hordy i mezi naší "rasistickou temnou lůzu". V Paříži mezitím pořádá jiná temná lůza hony na ženy..

22.5.2017 v 16:44 | Karma článku: 43.81 | Přečteno: 2687 | Diskuse

Vlastík Fürst

Strach, který zabíjí

Už jste se někdy skutečně báli? Ne, teď nemyslím na strach vyvolaný hororem nebo tím, že vás někdo pořádně vylekal. Mám na mysli situaci, kdy cítíte, že vám jde o zdraví nebo dokonce život.

22.5.2017 v 15:25 | Karma článku: 16.74 | Přečteno: 349 | Diskuse

Jan Jílek

Bydlím s tebou, ale nejsem tu doma

Ukázka z připravované knihy---- Život oběma plynul poklidně, skoro bez mráčku. Učili se spolu žít, což nebylo ani pro jednoho jednoduché. Ale měli dobrou vůli a učili se nejen se milovat, ale i snášet se.

22.5.2017 v 14:08 | Karma článku: 13.69 | Přečteno: 736 | Diskuse

Jan Holát

Jsem úspěšný ?

Slovo úspěch je jako zaklínadlo dnešní doby. Záleží jenom na tom, jak má kdo nastavený žebříček hodnot a ten je vždy tak originální, jak moc originální je jeho majitel.

21.5.2017 v 19:47 | Karma článku: 9.23 | Přečteno: 205 | Diskuse

Jan Jílek

Láska a stárnoucí mladík

Začal jsem si jen tak pro radost ze psaní, z tvoření psát knihu. Nic složitého, nic dramatického. Dalo by se říci, obyčejný příběh jedné lásky.

21.5.2017 v 10:52 | Karma článku: 13.34 | Přečteno: 431 | Diskuse
Počet článků 55 Celková karma 31.94 Průměrná čtenost 4468

Jsem vyznavačem kréda Miloše Kopeckého, že "Humor je nejdůstojnější projev smutku".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.