Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Staré zlaté časy úplatků

1. 05. 2017 12:52:21
Významný český právník se nechal slyšet, že proti korupci se u nás dělá málo, "jen se o tom kecá“. Sám přitom hájí největší esa, některá sice zavřou, ale bledou vězeňskou pleť si zas brzy opálí na svých jachtách.

Pokud nejsou jako MUDr. Rath, jenž se opaloval i na střeše věznice při džogování tamtéž. Úplatky, jako jedna z forem korupce, mají u nás světově uznávanou tradici. Za totáče, pravda, se nedaly s levelem takových Pandurů srovnávat, většinou to bývala spíš taková „petty corruption“ – malá, každodenní záležitost. Hrábnu do koše několika z dnešního hlediska již zábavných příkladů z vlastní zkušenosti.

Když se měl narodit můj první synek, byl jsem upozorněn, že panu docentovi v porodnici je třeba dát všimné, v markách, socialistická měna nežádoucí. Opatřil jsem tyto u veksláků a v den slehnutí předal obálku vyhlášenému porodníkovi, zatímco žena úpěla na čekačce. Pan docent mi kladl nekonečné otázky stran kinematografie a hlavně hereček, zatímco já se potil, proč už proboha nejde na sál!

Po chvíli se otevřely dveře a sestra mi zářivě oznámila, že mám chlapečka. I pan docent, aniž by se zapýřil, s obálkou čouhající z kapsy pláště, mi srdečně pogratuloval.

Pro řezníka na Pohořelci, když dorazilo třeba vzácné telecí, nebyly utržené peníze prioritou. Měl jich dost, a co tenkrát s nimi? V poledne stáhnul roletu tak, že vyvolení museli potupně do řeznictví lézt skoro po čtyřech. Telecí bylo k mání jen třeba pro takového Jiřího Muchu, který bydlel nedaleko a přinášel secesní plakátky svého slavného otce Alfonse. Já platil vstupenkami na divadelní a filmové premiéry. Šéfík OPBH neplatil nic. Mlsní policisté z Hradu vždy museli stornovat pokuty všech řezníkových kámošů, sice přijeli šestsettřináctkou, ovšem dovnitř museli po čtyřech taky.

Jeden čas získat novou škodovku byl gigantický úkol, muselo se s obálkou přes vedoucího čínské restaurace v Mladé Boleslavi, padre padroneho pohostinsko-automobilové mafie, propojené s policií. Kung-pao v restauraci ovšem všechna čest.

Po poruchové škodovce mi poradili zakoupit sobě Dacii, rumunskou verzi Renaultu. Tentokrát se šlo přes slepého maséra, který masíroval paničky papalášů. V rámci reciprocity jsem mu musel slíbit, že jeho bratra, špatného dabingového herce, budu navždy obsazovat. Na Jarově byly ukryty dva kousky těchto nových vozů-snů, prodat mimo pořadník se daly jen proto, že byly tzv. „poškozené“. Jeden vůz totiž neměl žárovičku ve vnitřním osvětlení, u druhého chyběl gumový kobereček.

Na cestu mi, blaženému, načepovali plnou nádrž, ale sto metrů od mototechny všechen benzín vytekl, protože nádrž u této parodie rumunských pastevců koz na francouzskou značku, byla prasklá. Namítali, že je to už za branami mototechny, ale nakonec, když jsem opět sáhl do kapsy, to nějak svařili.

Můj známý zubař, slušný člověk, marně bojoval s úplatky ve formě bonboniér /měl cukrovku/ a lahví alkoholu /nehodlal se stát opilcem/, které mu nekompromisně vnucovali pacienti. Tyto pak tedy putovaly ve známém koloběhu k úředníkům, řemeslníkům a prodavačům různého nedostatkového zboží, třeba tenisových míčků. Některé lahve jsem na požádání zubaře se slevou prodával známým pinglům, kteří je pak rozlévali s velkým ziskem. Mně dentista zato tenkrát vylepšil chrup - kam se s tou zářivou bělostí hrabal Jiří Krampol.

Zlaté to byly časy, kdy stačila lahev, bonboniéra, nebo stovečka do kapsy. Zkuste to dnes! Ale nemusíme z toho být v depresi: úplatky se na světě praktikovaly vždy a praktikovat budou. Ovšem nejsme všichni jako anglická královna Anna Boleynová, která před svojí popravou podsunula katovi značný obnos ve zlatě, aby, jak se traduje: „Odvedl dobrou práci.“

Jako důchodce bych se chtěl tímto pokorně obrátit na kormidelníky naší země, aby nařídili, že úplatky budou regulovány v rozumné, doporučené výši, eventuelně budou řádně spadat do blahodárně fungující, všemi tak oblíbené EET.

S pozdravem – čest práci!

Autor: Vít Olmer | pondělí 1.5.2017 12:52 | karma článku: 34.17 | přečteno: 1494x

Další články blogera

Vít Olmer

Žebříček hodnot aneb všechno je jinak

U stolu štamgastů-intelektuálů probíhala filosofická debata o hierarchii hodnot. Vrátil jsem se zrovna z nemocnice. „Pro mě, přátelé,“ povídám, „teď bylo dlouho nejvyšší prioritou se vyčůrat.“

7.7.2017 v 10:23 | Karma článku: 33.50 | Přečteno: 1242 | Diskuse

Vít Olmer

Patricie sexem znavená

Pozdrav slunci je styl jógy, kterou po ránu Patricie provozuje na terase. Soused ji vzrušeně šmíruje z úkrytu za záclonou. Líbí se mu pozice „píďalky“ a „hory“, kdy Patricie ukazuje v předklonu sexy zadeček.

13.6.2017 v 10:11 | Karma článku: 25.82 | Přečteno: 1253 | Diskuse

Vít Olmer

Zábavné interview u příležitosti mých pětasedmdesátin

Volal Bouda, že by se mnou chtěl udělat rozhovor. Už ne. Už jsem všecko řek. Jenomže jeho sestra je zubařka, která mi zachránila osmičku. Neboj, sliboval Bouda, nebude to bulvár...

4.6.2017 v 9:54 | Karma článku: 23.13 | Přečteno: 808 | Diskuse

Vít Olmer

Nová malostranská humoreska

Na předzahrádce malostranské kavárny seděli dva. Ona listovala v bulváru, on surfoval na tabletu. Nepromluvili spolu slovo. Tak se poznají manželé, psal už Jan Werich.

31.5.2017 v 8:54 | Karma článku: 25.97 | Přečteno: 957 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Po kom ty děti sou?

Je časně zrána, spát se mi nechce. Chvíli koukám z okna do Prahy, mám docela slušný výhled. Pak si zase čtu, láduji do sebe meruňky. Teď si uvařím kafe.

23.7.2017 v 8:15 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 11 | Diskuse

Jan Jílek

Divit se a učit se

Zjistil jsem, že mne začala díky Tour de France, zajímat trochu cyklistika. Podíval jsem se na jednu etapu, zjistil jsem, že mají skutečně skvěle zpracovaný televizní přenos.

22.7.2017 v 11:30 | Karma článku: 9.71 | Přečteno: 245 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Deník jedné Vlasty ze severozápadu - část VI.

Jednu cestu na Kamenčák mi překazí krupobití, další už se povede. Přírodní voda krásně ochlazuje. Vydaří se i pracovní cesta. Dozvím se něco nového, poznám sympatické lidi. A pochutnám si u Rybiček s.r.o. Obavy byly zbytečné.

21.7.2017 v 19:34 | Karma článku: 7.30 | Přečteno: 132 | Diskuse

Jiří Jiroudek

O ,,malejch" i velkejch krocích v životech člověčích

Když Neil Armstrong jako první člověk v historii vstoupil 20. července 1969 na Měsíc, sledoval ho se zatajeným dechem celý svět. Pak přišla ona nesmrtelná věta: „Je to malý krok pro člověka, obrovský skok pro lidstvo.“

21.7.2017 v 17:06 | Karma článku: 7.64 | Přečteno: 177 | Diskuse

Jan Jílek

Čuměli ti bolševici

Letí to, letí. Už je tomu 48 let, co jsme skandovali. „To čumíte bolševici, kdo je první na Měsíci.” A 48 let, co 21.8.1969 to bude, co československá vláda poslala své tanky,

21.7.2017 v 11:39 | Karma článku: 33.72 | Přečteno: 3108 | Diskuse
Počet článků 59 Celková karma 26.95 Průměrná čtenost 4252

Jsem vyznavačem kréda Miloše Kopeckého, že "Humor je nejdůstojnější projev smutku".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.