Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Staré zlaté časy úplatků

1. 05. 2017 12:52:21
Významný český právník se nechal slyšet, že proti korupci se u nás dělá málo, "jen se o tom kecá“. Sám přitom hájí největší esa, některá sice zavřou, ale bledou vězeňskou pleť si zas brzy opálí na svých jachtách.

Pokud nejsou jako MUDr. Rath, jenž se opaloval i na střeše věznice při džogování tamtéž. Úplatky, jako jedna z forem korupce, mají u nás světově uznávanou tradici. Za totáče, pravda, se nedaly s levelem takových Pandurů srovnávat, většinou to bývala spíš taková „petty corruption“ – malá, každodenní záležitost. Hrábnu do koše několika z dnešního hlediska již zábavných příkladů z vlastní zkušenosti.

Když se měl narodit můj první synek, byl jsem upozorněn, že panu docentovi v porodnici je třeba dát všimné, v markách, socialistická měna nežádoucí. Opatřil jsem tyto u veksláků a v den slehnutí předal obálku vyhlášenému porodníkovi, zatímco žena úpěla na čekačce. Pan docent mi kladl nekonečné otázky stran kinematografie a hlavně hereček, zatímco já se potil, proč už proboha nejde na sál!

Po chvíli se otevřely dveře a sestra mi zářivě oznámila, že mám chlapečka. I pan docent, aniž by se zapýřil, s obálkou čouhající z kapsy pláště, mi srdečně pogratuloval.

Pro řezníka na Pohořelci, když dorazilo třeba vzácné telecí, nebyly utržené peníze prioritou. Měl jich dost, a co tenkrát s nimi? V poledne stáhnul roletu tak, že vyvolení museli potupně do řeznictví lézt skoro po čtyřech. Telecí bylo k mání jen třeba pro takového Jiřího Muchu, který bydlel nedaleko a přinášel secesní plakátky svého slavného otce Alfonse. Já platil vstupenkami na divadelní a filmové premiéry. Šéfík OPBH neplatil nic. Mlsní policisté z Hradu vždy museli stornovat pokuty všech řezníkových kámošů, sice přijeli šestsettřináctkou, ovšem dovnitř museli po čtyřech taky.

Jeden čas získat novou škodovku byl gigantický úkol, muselo se s obálkou přes vedoucího čínské restaurace v Mladé Boleslavi, padre padroneho pohostinsko-automobilové mafie, propojené s policií. Kung-pao v restauraci ovšem všechna čest.

Po poruchové škodovce mi poradili zakoupit sobě Dacii, rumunskou verzi Renaultu. Tentokrát se šlo přes slepého maséra, který masíroval paničky papalášů. V rámci reciprocity jsem mu musel slíbit, že jeho bratra, špatného dabingového herce, budu navždy obsazovat. Na Jarově byly ukryty dva kousky těchto nových vozů-snů, prodat mimo pořadník se daly jen proto, že byly tzv. „poškozené“. Jeden vůz totiž neměl žárovičku ve vnitřním osvětlení, u druhého chyběl gumový kobereček.

Na cestu mi, blaženému, načepovali plnou nádrž, ale sto metrů od mototechny všechen benzín vytekl, protože nádrž u této parodie rumunských pastevců koz na francouzskou značku, byla prasklá. Namítali, že je to už za branami mototechny, ale nakonec, když jsem opět sáhl do kapsy, to nějak svařili.

Můj známý zubař, slušný člověk, marně bojoval s úplatky ve formě bonboniér /měl cukrovku/ a lahví alkoholu /nehodlal se stát opilcem/, které mu nekompromisně vnucovali pacienti. Tyto pak tedy putovaly ve známém koloběhu k úředníkům, řemeslníkům a prodavačům různého nedostatkového zboží, třeba tenisových míčků. Některé lahve jsem na požádání zubaře se slevou prodával známým pinglům, kteří je pak rozlévali s velkým ziskem. Mně dentista zato tenkrát vylepšil chrup - kam se s tou zářivou bělostí hrabal Jiří Krampol.

Zlaté to byly časy, kdy stačila lahev, bonboniéra, nebo stovečka do kapsy. Zkuste to dnes! Ale nemusíme z toho být v depresi: úplatky se na světě praktikovaly vždy a praktikovat budou. Ovšem nejsme všichni jako anglická královna Anna Boleynová, která před svojí popravou podsunula katovi značný obnos ve zlatě, aby, jak se traduje: „Odvedl dobrou práci.“

Jako důchodce bych se chtěl tímto pokorně obrátit na kormidelníky naší země, aby nařídili, že úplatky budou regulovány v rozumné, doporučené výši, eventuelně budou řádně spadat do blahodárně fungující, všemi tak oblíbené EET.

S pozdravem – čest práci!

Autor: Vít Olmer | pondělí 1.5.2017 12:52 | karma článku: 34.33 | přečteno: 1510x

Další články blogera

Vít Olmer

Přines mi tu botu

V zahradní restauraci seděli proti sobě pan Prošedivělý a pan Obtloustlý. Na parkovišti se třpytil bentley pana Obtloustlého. Uvnitř se nudila skořicová pudlice s psím mobilem na obojku.

5.8.2017 v 11:21 | Karma článku: 28.22 | Přečteno: 1003 | Diskuse

Vít Olmer

Podivný Rus vedle na posteli

V nemocnici vedle mě ležel Rus. Mluvil perfektně česky, ale ruskou vizáž z obličeje ani šmirglem nevymažeš.

30.7.2017 v 10:12 | Karma článku: 31.74 | Přečteno: 1829 | Diskuse

Vít Olmer

Žebříček hodnot aneb všechno je jinak

U stolu štamgastů-intelektuálů probíhala filosofická debata o hierarchii hodnot. Vrátil jsem se zrovna z nemocnice. „Pro mě, přátelé,“ povídám, „teď bylo dlouho nejvyšší prioritou se vyčůrat.“

7.7.2017 v 10:23 | Karma článku: 34.31 | Přečteno: 1402 | Diskuse

Vít Olmer

Patricie sexem znavená

Pozdrav slunci je styl jógy, kterou po ránu Patricie provozuje na terase. Soused ji vzrušeně šmíruje z úkrytu za záclonou. Líbí se mu pozice „píďalky“ a „hory“, kdy Patricie ukazuje v předklonu sexy zadeček.

13.6.2017 v 10:11 | Karma článku: 27.83 | Přečteno: 1419 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Maluj zase obrázky

Minulou sobotu jsem po padesáti letech vzal do ruky barvičky, kterým jsme kdysi říkali: „Vodovky ”. Má láska, jež mi ty barvičky půjčila a věnovala mi papír ze svého draze nakoupeného bloku, jim říká: „Akvarelové barvy.”

23.9.2017 v 0:45 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 27 | Diskuse

Roman Janas

Pomozte šířit příběhy válečných zajatců

Vážení přátelé, známí i neznámí, dovolte mi vás poprosit o vaši pomoc. V loňském roce to nevyšlo, i přesto se mi povedlo válečnou expozici, za pomoci mnoha hodin práce a drobných sponzorů, uvést do fungujícího stavu.

22.9.2017 v 19:48 | Karma článku: 5.81 | Přečteno: 98 | Diskuse

Alena Křehotová

„Vajíčko? Malíři?“

Malíři? Vajíčko? – Pro toho mám svíčkovou... Tohle z báječné televizní série Taková normální rodinka, napsané podle knížky Fan Vavřincové, s nezapomenutelnou Danou Medřickou, je naše oblíbená hláška vždy, když je třeba vymalovat.

22.9.2017 v 17:07 | Karma článku: 6.46 | Přečteno: 169 | Diskuse

Lucia Rien

V zajetí

Svoboda. Je? Existuje vůbec? Je někdo z nás doopravdy svobodný? Co to vlastně znamená svoboda? A proč po ní tak neskonale toužím? Poradí mi někdo návod na život? A ve své podstatě.. O co tady sakra jde?

22.9.2017 v 16:46 | Karma článku: 4.62 | Přečteno: 139 | Diskuse

Jiří Jiroudek

"Obávám se dne, kdy vývoj technologie předčí vzájemné lidské vztahy. To potom svět ...

To potom svět bude mít GENERACI IDIOTŮ"! Albert Einstein. I vzhledem k současnosti ten citát až zamrazí.

22.9.2017 v 14:49 | Karma článku: 6.61 | Přečteno: 192 | Diskuse
Počet článků 61 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4172

Jsem vyznavačem kréda Miloše Kopeckého, že "Humor je nejdůstojnější projev smutku".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.