Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zábavné interview u příležitosti mých pětasedmdesátin

4. 06. 2017 9:54:20
Volal Bouda, že by se mnou chtěl udělat rozhovor. Už ne. Už jsem všecko řek. Jenomže jeho sestra je zubařka, která mi zachránila osmičku. Neboj, sliboval Bouda, nebude to bulvár...

Bouda je ze seriózního dámského magazínu. Tak seriózního, že po mé transplantaci před lety ani nechtěl, na rozdíl od ostatních, fotit krvavou jizvu přes celé břicho. Rozhovor byl na úrovni. Sem tam i filosofické zamyšlení nad pomíjivosti života. A o změně v pořadí žebříčku hodnot.

Tenkrát na závěr, ošívaje se, přece jen ale požádal o fotku té krvavé jizvy. Že čtenářky, ač seriozního časáku, by to rády viděly, a tak dále....

Vyprovodil jsme ho. To jsem ovšem ještě nechodil k jeho sestře. Zubařce, že bys špendlíkem pohledal. I osmičku mi zachránila. Tak jsem Boudu zase přijal.

Zapnul diktafon. „Tvůj první film, ve kterém jsi hrál, bylo Osení. Režisér byl homosexuál. Také sis prošel touto etapou?“

„Už v sedmnácti jsem se hodlal normálně oženit,“ odpověděl jsem nenaladěně. „Otec mi kvůli tomu naštěstí dal včas pár facek. Možná, že i ty je dostaneš, bude-li interview pokračovat v tomhle duchu.“

„Ale přeces byl takovej hereckej idol: Jarní vody, Ďáblova past, Fantom Morrisvillu – i požehnanýho věku ses dožil...Hele, potřebuju pro naše čtenářky nějakou zábavnou příhodu z natáčení ...“

Potil se. Bylo mi ho líto. Znal jsem totiž jeho šéfa kruťase.

„Bačkoru starou. Povím ti radši něco, na co musím v poslední době pořád myslet.“

Rozzářil se.

„Super! Jen vteřinku, vyměním baterku...dobrý!“

„18. června před sedmdesáti pěti lety ráno po statečném boji padli v pravoslavném kostele sv. Cyrila a Metoděje čeští parašutisté...“

Nechápavě na mě zíral s otevřenou pusou.

„A 19. června před sedmdesáti pěti lety ráno jsem se nepříliš daleko U Apolináře narodil. Nepřipadá ti to zvláštní? Člověče, já bych tak rád věděl, jak to probíhalo, čím mě tam přivezli a odvezli, jak rodiče s malým dítětem prožívali tu děsnou atmosféru stannýho práva...Navíc v tom byl otec jako sokol taky trochu namočenej... Jenže, když jsem byl mladej trouba, měl jsem úplně jiný zájmy a teď už se není koho zeptat...“

Bouda si otřel kapesníkem čelo.

„To je silný kafe,“ povídá, „Ale prosímtě – já mám nařízený natočit s tebou takovej zábavnej narozeninovej rozhovor pro tvoje fanynky, vždyť některé ty babičky jsou už v domově důchodců, a moc radosti si neužijí...“

„No, tak tam napiš, co mi kdysi doma vyprávěli, jak jsem coby capart během osvobození Prahy symbolicky pomáhal stavět barikádu u nás na Letný. Jako dospělej jsem se s tím pak všude vytahoval.“

„Ale to není zábavný,“ zoufal si Bouda.

„Je. Protože nedávno jsem se dočet, že exprezident Klaus, který chodil sportovat tam co já, úplně stejnou příhodu po mém vyprávění použil jako vlastní do svého interview. Není to zvláštní?“

Bouda klekl na kolena s foťákem.

„Prosímtě, příteli, tak aspoň tu jizvu čtenářkám dáme,“ zoufale naléhal. A s nadějí, která u paparazzů umírá poslední, dodal: „Neříkej, že se ti úplně neviditelně zhojila...“

Nekompromisně jsem ho vyhodil.

Jenže si asi budu muset hledat novou zubařku. A dobrých je jak šafránu.

Nevíte o nějaké?

Ovšem nesměla by mít bratra bulvárního novináře...

Autor: Vít Olmer | neděle 4.6.2017 9:54 | karma článku: 24.62 | přečteno: 858x

Další články blogera

Vít Olmer

Přines mi tu botu

V zahradní restauraci seděli proti sobě pan Prošedivělý a pan Obtloustlý. Na parkovišti se třpytil bentley pana Obtloustlého. Uvnitř se nudila skořicová pudlice s psím mobilem na obojku.

5.8.2017 v 11:21 | Karma článku: 28.11 | Přečteno: 983 | Diskuse

Vít Olmer

Podivný Rus vedle na posteli

V nemocnici vedle mě ležel Rus. Mluvil perfektně česky, ale ruskou vizáž z obličeje ani šmirglem nevymažeš.

30.7.2017 v 10:12 | Karma článku: 31.74 | Přečteno: 1814 | Diskuse

Vít Olmer

Žebříček hodnot aneb všechno je jinak

U stolu štamgastů-intelektuálů probíhala filosofická debata o hierarchii hodnot. Vrátil jsem se zrovna z nemocnice. „Pro mě, přátelé,“ povídám, „teď bylo dlouho nejvyšší prioritou se vyčůrat.“

7.7.2017 v 10:23 | Karma článku: 34.31 | Přečteno: 1385 | Diskuse

Vít Olmer

Patricie sexem znavená

Pozdrav slunci je styl jógy, kterou po ránu Patricie provozuje na terase. Soused ji vzrušeně šmíruje z úkrytu za záclonou. Líbí se mu pozice „píďalky“ a „hory“, kdy Patricie ukazuje v předklonu sexy zadeček.

13.6.2017 v 10:11 | Karma článku: 27.39 | Přečteno: 1408 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Anna Rathkopf

Postřižiny aneb chemoterapie mě dolů nedostane

Nikdy nezapomenu na sestřičku při nabídce léčebnýho menu: "Některým ženám zůstane až padesát procent vlasů." povídala vesele sestřička. "Sakra, tak to jste mi to teda neprodala. To neberu." Povídám ještě veseleji já

21.8.2017 v 21:01 | Karma článku: 18.86 | Přečteno: 588 | Diskuse

Jiří Jiroudek

,,Malá" retrospektiva, aneb Jednadvacet, jednadvacet, 68/69

Něco historie, něco prožitků, pár ohlédnutí se za minulostí. Léta šedesátá. A ,,některá“ z dat, která velmi ovlivnila i poznamenala naší historii a osudy mnoha lidí. Několik generací. V mnohém až po dnešek. Takže kousek ze života

20.8.2017 v 23:20 | Karma článku: 10.19 | Přečteno: 272 | Diskuse

Andrea Špičáková

Útok v Barceloně pohledem z Katalánska

Je to sice už tři dny, co katalánskou metropoli ochromil zásah několika bláznů, kteří ublížili nevinným lidem, ale po návratu z Barceloně nedalekého Lloret de Mar bych okomentovala situaci, jak to vypadalo Katalánsku hodiny poté.

20.8.2017 v 20:53 | Karma článku: 29.03 | Přečteno: 1084 | Diskuse

Lucie Gavendová

Svět se mění a my s ním

Foukám do popela, který se rozlétává na všechny světové strany. Foukám do něj stejně, jako jednou někdo foukne do toho prachu, který zbyde po mě. Člověče, prach jsi, a v prach se obrátíš.

20.8.2017 v 14:30 | Karma článku: 7.67 | Přečteno: 252 | Diskuse

Jan Tichý

Třístovkové bilancování

Říkal jsem si, kdy provedu nějaké změny na blogu, nejlépe vyměním profilovou fotku, aby tam nestrašila pořád ta stejná (postupem času letitá).

20.8.2017 v 12:35 | Karma článku: 7.11 | Přečteno: 153 | Diskuse
Počet článků 61 Celková karma 31.39 Průměrná čtenost 4169

Jsem vyznavačem kréda Miloše Kopeckého, že "Humor je nejdůstojnější projev smutku".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.