Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Podivný Rus vedle na posteli

30. 07. 2017 10:12:58
V nemocnici vedle mě ležel Rus. Mluvil perfektně česky, ale ruskou vizáž z obličeje ani šmirglem nevymažeš.

Cvičně jsem se pokusil oprášit ruštinu, kterou do nás na AMU marně hustili. Učitelka tohoto jazyka s domečkovým písmem, původně z bělogvardějské rodiny, si natolik zoufala z žáků, jakými byl například Jiří Kodet se svým „chorocho“, že nakonec emigrovala učit ruštinu imperialisty do USA.

Ukázalo se, že ruský spolupacient má kulturní přehled, pěkně jsme si pokřápli o jejich literární i filmové klasice. Když už jsem měl z ruštiny golovu jak pátrací balon, přešli jsme do mého rodného jazyka.

Tu nastražil uši velikosti dveří od taxíku i pacient z druhé strany, zedník Michal. Sympaťák, který si bohužel zhuntoval tělo přemírou fušek; plat nestačil na alimenty, jež musel rozesílat na několik míst v naší vlasti, kde pobýval na stavbách.

Andrej se představil jako novinář moskevského večerníku. Působí prý u nás jako dopisovatel už řadu let a když se dozvěděl, že jsem tak trochu kolega z „kulturní fronty“, ožil. České filmy jsou prý v Rusku ve velké oblibě a rád by o tomto tématu něco napsal. Já mám jistě velký přehled, a také se znám se spoustou lidí z televizní branže, s kterými bych ho mohl seznámit.

Až odsud vypadnem, povídal, určitě se musíme sejít na plzeňském. Z šuplíku kovového stolku mi podal vizitku. Pak zdvihl hrníček s čajem a symbolicky ho pozvedl: „Na zdarovje!“

Rovněž jsem pozvedl číši s nápojem uvařeným nejspíš z ponožek. Zedník Michal si nepřipil a zachmuřeně pozoroval Rusa jako sapér Vodička Maďara Kákonyiho.

Rozhovor s Rusem se stočil, jak už to tak bývá, na politiku. Konkrétně na neblahý rok 68, který nezvratně poznamenal naše životy, charaktery, morálku, kulturnost, atd. Andrej však opatrně pronesl cosi o politováníhodné, avšak nutné internacionální pomoci, což nadzvedlo Michala. Doslova. Zmáčknul čudlík na samoseřiditelném lůžku a zvedl se do výbojného sedu.

„Já sem jenom zedník,“ povídá Michal, „ale ta vokupace nebyla kurva žádná vejpomoc!“

„Klid,“ povídám, „vyslechněme si názor našeho zahraničního spolupacienta. Horečku, zdá se, nemá.“

Andrej se pustil do výkladu, ve kterém se nám snažil laskavě a trpělivě vysvětlovat, že největší pohroma pro SSSR byl Michail Gorbačov, ten kolchozník, který zaprodal imperialistům Rus za dolary. Putin se jen snaží obnovit hrdost a slávu této velmoci, což už i ve vaší zemi začíná docházet čím dál většímu počtu obyvatel.

Michal se s cvaknutím posunul do ještě většího sedu a jeho plachťáky dostávaly oranžovou barvu.

„Pozor na tlak, kamaráde,“ uklidňoval jsem ho. „Mysli na svoje srdíčko, babami tak těžce zkoušené.“

Naštěstí brzy nato odvezli ruského novináře někam na vyšetření - pak už se k nám nevrátil.

„Něco tady zasmrdělo fízlovstvím,“ povídá zedník Michal.

„Divíš se?“ já na to. „Blížej se volby. Dezinformátoři od nich se jen rojej. Čet jsem, že když byly poslední volby našeho prezidenta, poslali nám sem na podporu trojskýho koně Zemana spoustu ruskejch agentů. Mimo jiný prej podplatili i volební komise. Tohle byl jen nějakej průhlednej pisálek, pěšák, navíc vyřazenej z boje s ogromnymi problémy s předstojnou žlázou neboli prostatou.“

Michal zahrozil k opuštěné rozestlané posteli svou mohutnou zednickou pěstí.

„Aby mu už nikdy nestál!“

Připili jsme si lahodným nemocničním čajem.

Autor: Vít Olmer | neděle 30.7.2017 10:12 | karma článku: 31.74 | přečteno: 1814x

Další články blogera

Vít Olmer

Přines mi tu botu

V zahradní restauraci seděli proti sobě pan Prošedivělý a pan Obtloustlý. Na parkovišti se třpytil bentley pana Obtloustlého. Uvnitř se nudila skořicová pudlice s psím mobilem na obojku.

5.8.2017 v 11:21 | Karma článku: 28.11 | Přečteno: 983 | Diskuse

Vít Olmer

Žebříček hodnot aneb všechno je jinak

U stolu štamgastů-intelektuálů probíhala filosofická debata o hierarchii hodnot. Vrátil jsem se zrovna z nemocnice. „Pro mě, přátelé,“ povídám, „teď bylo dlouho nejvyšší prioritou se vyčůrat.“

7.7.2017 v 10:23 | Karma článku: 34.31 | Přečteno: 1385 | Diskuse

Vít Olmer

Patricie sexem znavená

Pozdrav slunci je styl jógy, kterou po ránu Patricie provozuje na terase. Soused ji vzrušeně šmíruje z úkrytu za záclonou. Líbí se mu pozice „píďalky“ a „hory“, kdy Patricie ukazuje v předklonu sexy zadeček.

13.6.2017 v 10:11 | Karma článku: 27.39 | Přečteno: 1408 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Anna Rathkopf

Postřižiny aneb chemoterapie mě dolů nedostane

Nikdy nezapomenu na sestřičku při nabídce léčebnýho menu: "Některým ženám zůstane až padesát procent vlasů." povídala vesele sestřička. "Sakra, tak to jste mi to teda neprodala. To neberu." Povídám ještě veseleji já

21.8.2017 v 21:01 | Karma článku: 18.86 | Přečteno: 588 | Diskuse

Jiří Jiroudek

,,Malá" retrospektiva, aneb Jednadvacet, jednadvacet, 68/69

Něco historie, něco prožitků, pár ohlédnutí se za minulostí. Léta šedesátá. A ,,některá“ z dat, která velmi ovlivnila i poznamenala naší historii a osudy mnoha lidí. Několik generací. V mnohém až po dnešek. Takže kousek ze života

20.8.2017 v 23:20 | Karma článku: 10.19 | Přečteno: 272 | Diskuse

Andrea Špičáková

Útok v Barceloně pohledem z Katalánska

Je to sice už tři dny, co katalánskou metropoli ochromil zásah několika bláznů, kteří ublížili nevinným lidem, ale po návratu z Barceloně nedalekého Lloret de Mar bych okomentovala situaci, jak to vypadalo Katalánsku hodiny poté.

20.8.2017 v 20:53 | Karma článku: 29.03 | Přečteno: 1084 | Diskuse

Lucie Gavendová

Svět se mění a my s ním

Foukám do popela, který se rozlétává na všechny světové strany. Foukám do něj stejně, jako jednou někdo foukne do toho prachu, který zbyde po mě. Člověče, prach jsi, a v prach se obrátíš.

20.8.2017 v 14:30 | Karma článku: 7.67 | Přečteno: 252 | Diskuse

Jan Tichý

Třístovkové bilancování

Říkal jsem si, kdy provedu nějaké změny na blogu, nejlépe vyměním profilovou fotku, aby tam nestrašila pořád ta stejná (postupem času letitá).

20.8.2017 v 12:35 | Karma článku: 7.11 | Přečteno: 153 | Diskuse
Počet článků 61 Celková karma 31.39 Průměrná čtenost 4169

Jsem vyznavačem kréda Miloše Kopeckého, že "Humor je nejdůstojnější projev smutku".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.