Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Přines mi tu botu

5. 08. 2017 11:21:45
V zahradní restauraci seděli proti sobě pan Prošedivělý a pan Obtloustlý. Na parkovišti se třpytil bentley pana Obtloustlého. Uvnitř se nudila skořicová pudlice s psím mobilem na obojku.

„Na to, že na tom budu makat celý rok,“ pravil pan Prošedivělý, „není ta částka nic moc.“

„Malá země, malý trh,“ odpověděl pan Obtloustlý. „Nejsme v Hollywoodu.“ Vrchní, pokulhávající na jednu nohu, otevřel sedmičku vína a nalil panu Obtloustlému k okoštování.

Pan Obtloustlý přivoněl k vínu, poválel je po jazyku, zamlaskal a zamračil se na číšníka: „O dva stupně přes, Marceli, přines chladící tubus!“ Kulhavec se vzdálil.

Pan Obtloustlý s panem Prošedivělým se napili. „Kvalitní ryzlink,“ povídá pan Obtloustlý, „musí mít plnou, šťavnatou chuť s dotykem vonných bylin. Já říkám, je to jako když otevřete babiččinu selskou skříň. Můžu přidat padesát tisíc, ale bez tantiém.“

„To snad nemyslíte vážně,“ polkl pan Prošedivělý.

Pan Obtloustlý pozvedl skleničku a zálibně pozoroval, jak do ní větvovím javoru proniká sluneční šíp.

„Budu upřímnej,“ pravil pan Obtloustlý, „původně jsem měl v úmyslu dát ten film jednomu mladýmu režisérovi, ale televize preferovala vás, že, ačkoli v letech, jste prej eště pořád movie maker still in good shape.

Pan Obtloustlý totiž byl před časem na stáži v „Holých Vodách“ /jak říkali V+W Hollywoodu/ a zcela propadl fixní idei, že je hollywoodským predátorem v českých vodách.

Pokulhávající Marcel přinesl chladící box a dvě porce kachny s červeným zelím, bramborovými knedlíčky a pozlacenými výpečky. Pan Obtloustlý zálibně obhlédl kachnu jak rozcapenou sexy macandu a ihned se pustil do jídla, jež by se dalo nazvat orgiastickým procesem.

„Jaký na ten film máte vlastně rozpočet?“ šťoural se v zelí pan Prošedivělý, handicapovaný dietou, způsobenou léty mizerného stravování u filmu.

Pan Obtloustlý, aniž by přestal žvýkat, mastně utrousil: „O to se nestarejte. Vy jste tady od toho, abyste dvanáct hodin denně makal a šetřil moje finance.“

Pan Prošedivělý měl od začátku pocit, že ten člověk ho upřímně nemá v lásce. A také, že se kdysi dávno museli někde potkat. Ale kde? Ať sebevíc namáhal lehce již opotřebovaný kompjútr svého mozku, ne a ne si to vybavit.

„Počítejte s tím, že v každým záběru bude nějaký product placement, například kofola, s kterou mám exkluzivní smlouvu.“

Na stole před panem Obtloustlým se ozvalo žalostné štěknutí. Zvedl aparátek a promluvil do něj: „Čekej, Marilyn. Buď hodná. Hraj si s plyšáčkem.“

„Ale kmotři přece nepijou kofolu,“ namítl pan Prošedivělý.

„Nepijou, ale budou! Třeba jsou to vyléčení alkoholici.“

Pan Prošedivělý si nenápadně vložil do úst, pod jazyk, prášek na uklidnění.

„A tu Alici bude hrát letošní playmate!“

„Proboha, ta kozatá? Vždyť to má bejt anorektická čtyřicítka ...“

Pan Obtloustlý po panu Prošedivělém šlehl přezíravým, mstivým pohledem.

„Tak to prostě přepíšeš,“ přešel pan Obtloustlý do tykání. „Její fotr je senátor a patří mu půl Moravy!“

Pan Prošedivělý pod mocenským pohledem producenta cítil, jak se stává podle Jiřího Wolkera menším a ještě menším, až bude vůbec nejmenším na celém světě.

„Takže jsme dohodnutý,“ pravil pan Obtloustlý. Dojedl a zavolal vrchního: „Marceli, platit!... Cože? No, dohromady, samolitr. A tady ty kostičky mi zabal pro Marilyn Monroe.“ Dodal s něžným pohledem nad pytli pod očima na skořicovou fenku v limuzíně. Pak se s heknutím zvedl. „Goodbye boys,“ pronesl a odešel.

Pan Prošedivělý osaměl. Vrchní se přišoural s lahví fernetu a beze slova Prošedivělému nalil panáka. A sobě taky.

„Kdysi jsme spolu holili kaštany,“ pronesl Kulhavec se zasněným pohledem za odjíždějícím bentleyem. Prošedivělý nechápal.

„No, dročkařili jsme pro Barrandov,“ vysvětlil číšník. „Von pak tučně restituoval s stal se producentem...“

Tak teda taxikář...Panu Prošedivělému to dokleplo. Kdysi dávno se vracel z večírku, na kterém se ho slizký hudební skladatel pomocí hafo dávek slivovice a nějakých sboristek snažil přesvědčit, aby mu zadal hudbu ke svému filmu. Nepovolil, zato se tak zřídil, že do zavolaného taxíku nastoupil s jednou polobotkou.

Nebyl fyzicky schopen se pro ni do skladatelova bytu vrátit, a při představě, jak ho žena bezbotého přivítá, oslovil taxikáře:

„Přines mi tu bo...botu. Zůstala tam i s po...ponožkou...“

„Prosím!"

„Co...cože?“

„Prosím, se říká,“ štítivě a s chladnou nenávistí pravil taxikář, budoucí producent pan Obtloustlý. „Říká se, prosím, Mistře!“

Pan Prošedivělý, tenkrát ještě černovlasý mladý filmový režisér na vrcholu slávy, vytáhl z kapsy peněženku a její nemalý obsah velkopansky vysypal taxikáři na klín.

Ten skousnul rty, zatáhl ruční brzdu a pomalu se vrátil pro botu.

Pamatujte si, milí čtenáři, nic nebude zapomenuto, jak se ostatně praví už v Bibli...

Autor: Vít Olmer | sobota 5.8.2017 11:21 | karma článku: 28.11 | přečteno: 983x

Další články blogera

Vít Olmer

Podivný Rus vedle na posteli

V nemocnici vedle mě ležel Rus. Mluvil perfektně česky, ale ruskou vizáž z obličeje ani šmirglem nevymažeš.

30.7.2017 v 10:12 | Karma článku: 31.74 | Přečteno: 1814 | Diskuse

Vít Olmer

Žebříček hodnot aneb všechno je jinak

U stolu štamgastů-intelektuálů probíhala filosofická debata o hierarchii hodnot. Vrátil jsem se zrovna z nemocnice. „Pro mě, přátelé,“ povídám, „teď bylo dlouho nejvyšší prioritou se vyčůrat.“

7.7.2017 v 10:23 | Karma článku: 34.31 | Přečteno: 1385 | Diskuse

Vít Olmer

Patricie sexem znavená

Pozdrav slunci je styl jógy, kterou po ránu Patricie provozuje na terase. Soused ji vzrušeně šmíruje z úkrytu za záclonou. Líbí se mu pozice „píďalky“ a „hory“, kdy Patricie ukazuje v předklonu sexy zadeček.

13.6.2017 v 10:11 | Karma článku: 27.39 | Přečteno: 1408 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Anna Rathkopf

Postřižiny aneb chemoterapie mě dolů nedostane

Nikdy nezapomenu na sestřičku při nabídce léčebnýho menu: "Některým ženám zůstane až padesát procent vlasů." povídala vesele sestřička. "Sakra, tak to jste mi to teda neprodala. To neberu." Povídám ještě veseleji já

21.8.2017 v 21:01 | Karma článku: 18.86 | Přečteno: 588 | Diskuse

Jiří Jiroudek

,,Malá" retrospektiva, aneb Jednadvacet, jednadvacet, 68/69

Něco historie, něco prožitků, pár ohlédnutí se za minulostí. Léta šedesátá. A ,,některá“ z dat, která velmi ovlivnila i poznamenala naší historii a osudy mnoha lidí. Několik generací. V mnohém až po dnešek. Takže kousek ze života

20.8.2017 v 23:20 | Karma článku: 10.19 | Přečteno: 272 | Diskuse

Andrea Špičáková

Útok v Barceloně pohledem z Katalánska

Je to sice už tři dny, co katalánskou metropoli ochromil zásah několika bláznů, kteří ublížili nevinným lidem, ale po návratu z Barceloně nedalekého Lloret de Mar bych okomentovala situaci, jak to vypadalo Katalánsku hodiny poté.

20.8.2017 v 20:53 | Karma článku: 29.03 | Přečteno: 1084 | Diskuse

Lucie Gavendová

Svět se mění a my s ním

Foukám do popela, který se rozlétává na všechny světové strany. Foukám do něj stejně, jako jednou někdo foukne do toho prachu, který zbyde po mě. Člověče, prach jsi, a v prach se obrátíš.

20.8.2017 v 14:30 | Karma článku: 7.67 | Přečteno: 252 | Diskuse

Jan Tichý

Třístovkové bilancování

Říkal jsem si, kdy provedu nějaké změny na blogu, nejlépe vyměním profilovou fotku, aby tam nestrašila pořád ta stejná (postupem času letitá).

20.8.2017 v 12:35 | Karma článku: 7.11 | Přečteno: 153 | Diskuse
Počet článků 61 Celková karma 31.39 Průměrná čtenost 4169

Jsem vyznavačem kréda Miloše Kopeckého, že "Humor je nejdůstojnější projev smutku".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.