Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Nočník na hlavě sovětského hrdiny /povídka/

V čekárně ortopedie seděly zlomená ruka, natržený meniskus a artritida. Vidno ortézy a roušky. Solidarita v utrpení. Zlomená ruka býval pilotem, než ho krach Českých aerolinek zavál do fabriky. V boeingu by si ruku nezlomil.

Já měl taky spolužáka pilota. Radek sice létal jen s práškovacím Čmelákem, ale zasluhoval by za knipl F-16. Byl to udatný bojovník. My oba, jako potomci českobrodských husitů, byli každodenní rváči, nebyla totiž televize ani sociální sítě. Podle hesla „nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte“, jsme s kdekým sváděli bitvy pomocí vlastnoručně vyrobených mečů, luků s šípy s hroty z inkoustových per, z jílu uhnětených hlavic na konci pružných klacků, občas i s šutráky ve sněhových koulích.

Někdy jsme cvičně zaútočili i na nákladní vláček. Mašinfíra zastavil a honil nás po poli. Marně. Vrátil se do lokomotivy.

Nad strání se objevil obrovitý černofialový mrak. Nízko a hrozivě, proměnil se mi v apokalyptickou příšeru a já, chrabrý válečník, se dal se před ním na útěk.

V té době nebylo moc co jíst a my měli pořád hlad. Vylézali jsme na valník s cukrovou řepou, shazovali bulvy a nožíkem je ořezávali kvůli sladké dužině. Kočí po nás šlehal bičem. 

S Radkem nás tak trochu spojoval osud: jeho rodiče emigrovali a  svěřili ho dědečkovi a babičce. Babička už ale byla senilní a Radkovi vyhrožovala, že ho potrestá sám císař pán František Josef I. Nějaký Gottwald už v jejím mozku neměl místo.

Mně zas v osmi zemřela matka a moje divné reakce /psychologie, ten beztak imperialistický výmysl, byla v plenkách/ se projevovaly tím, že jsem odmítal soustrastné jednání okolí, naopak spíš kolem sebe kopal.

Ředitelka školy si předvolala otce. Prý se ve škole peru, učitelům buď odsekávám, nebo neodpovídám vůbec. Plivu oknem na poštovního koně /tenkrát na poště ještě existoval/, učitelku matematiky jsem dokonce nazval krávou. Všichni se snaží být na mě po té tragédii hodní, ale já se chovám neadekvátně, dokonce se i bezdůvodně často směji.  

A co je velmi závažné, soudruhu, váš syn se smál  i na školním shromáždění uspořádaném u příležitosti úmrtí generalissima Josifa Vissarionoviče Stalina!

/Poznámka: já se smál z důvodů posttraumatické poruchy, ale můj kolega a kamarád Jiří Menzel se mi přiznal, že on tenkrát z nevědomosti zase usedavě plakal. O tempora, o mores!/

Otec musel slíbit, že mě přísně potrestá, což neučinil, protože i on „vězel v buržoazních botách“, jak se tenkrát říkalo. Proto ho také odsunuli z banky v Praze na post úředníčka cukrovaru do té tenkrát největší řitě světa, Českého Brodu.

Táta mě nepotrestal, naopak mi z cukrovaru tajně přinášel v kapsách třpytivě bílé homolky cukru, což byla vzácná lahůdka.

Vymýšleli jsme s Radkem, jak poškodit nenáviděný komoušský režim. Na opačném konci města, před gymnáziem, stála socha oslavovaného sovětského hrdiny, Pavlíka Morozova. Byl to „bdělý a ostražitý“ chlapec, který neváhal udat vlastního otce jako údajného kulaka, za což byl tento poslán do gulagu. Pavlíka zato vesničané zabili.

V noci jsme se vypravili k soše se starým nočníkem. Nějakou dobu trvalo, než se nám chtělo, ale pak se nočník s exkrementy konečně ocitnul na hlavě udavače. Vyšetřovalo se to, ale vzhledem k tomu, že ještě neexistovalo DNA, nebylo možno prověřit, kdo z tisíců obyvatel města to provedl.

Naše cesty s Radkem se pak rozdělily, jak už to v životě chodí. Stal se tím čmelákovským pilotem kdesi na Moravě. Občas jsme si napsali, jednou mi poslal video s vlastnoručně pořízenými leteckými záběry na rodné městečko a okolí, aby mi připomenul husitská období dětství. Pak už naše kontakty ustaly.

Ale není to bohužel tak dlouho, vyhledal mě jeho syn, inženýr v Praze, a žádal mě, abychom se sešli na Staroměstském náměstí. Mezi tisíci bílými křížky, symbolizujícími oběti koronaviru, byl i jeden s Radkovým jménem…

Dveře do ordinace ortopeda se otevřely. Zlomená ruka, natržený meniskus a artritida pohlédly na sestru. Ta mi pokynula, abych šel dovnitř. Opřel jsme se do francouzských berlí, které byly lehké, lesklé a roztomile modré.

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Vít Olmer | čtvrtek 22.4.2021 13:16 | karma článku: 44,88 | přečteno: 13076x
  • Další články autora

Vít Olmer

Bitva o důchod (humoreska)

Nedávno jsem se dočetl, že nějaká paní měla z vyřizování svého důchodu hlavu jak pátrací balon. Chtěl bych ji utěšit...

8.3.2024 v 19:08 | Karma: 44,03 | Přečteno: 8141x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Europoslanec v řece /humoreska/

Seděl jsem v čekárně u dentisty, s hubou tuhnoucí po injekci. Navzájem se neznající pacienti si vstřícně povídali, což se dnes děje snad akorát v čekárnách. U doktora.

31.7.2023 v 11:26 | Karma: 27,67 | Přečteno: 931x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Pozdní odpoledne u Pytlounových /humoreska/

V ulici Čs. armády č. 32 bydlí manželé Pytlounovi. Ona teď žehlí zelené košile, on, plukovník v genštábu, si v křesle čte o pušce Z-35/Q ráže 56x45. Pohodu naruší zvonek u dveří.

17.1.2023 v 11:42 | Karma: 23,12 | Přečteno: 823x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Pozdní sexstory /povídka/

Jednoho dne v koupelně na sobě nahý důchodce pan Samec zaregistroval jistý mužný úkaz, který ho samotného překvapil. Rychle se osušil, trochu navoněl, a jak ho pánbůh stvořil, tak vkročil hrdě do pokoje.

15.8.2021 v 9:32 | Karma: 29,87 | Přečteno: 1169x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Princ a chuďas /povídka/

Na lavičku na Petříně usedne padesátiletý muž, pan Princ. Úspěšný, oblek od Pietra Filipi, kravata od Bosse, ale skleslý jak smuteční vrba. Naproti němu bezdomovec s pet lahví vína, co vinnou révu nevidělo ani z rychlíku.

4.8.2021 v 10:43 | Karma: 30,50 | Přečteno: 898x | Diskuse| Osobní
  • Nejčtenější

Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve

6. května 2024  15:47,  aktualizováno  7.5

Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...

Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další

4. května 2024  17:40,  aktualizováno  21:09

Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...

NATO určilo červené linie. Má dva scénáře zásahu proti Rusku, píší média

6. května 2024  12:35

Premium Severoatlantická aliance připravila krizové scénáře „červených linií“, při jejichž překročení...

S babičkou nepřežila nehodu ani vnučka. Její orgány zachránily tři jiné děti

6. května 2024  12:02,  aktualizováno  13:46

Nehoda z Čáslavic na Třebíčsku si vyžádala druhou oběť. Auto tam minulý čtvrtek zatím z...

Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“

6. května 2024  12:46,  aktualizováno  7.5 9:13

Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...

Česká televize odvysílá před eurovolbami i debatu evropských lídrů

12. května 2024

I Česká televize nabídne divákům před volbami do Evropského parlamentu předvolební debaty lídrů...

Hrad začal platit cesty prezidenta. Za Zemana je celé musely financovat kraje

12. května 2024

Premium Když prezident přijede do krajů, nemá kolem toho být obrovská pompa, která stojí nejen hodně...

Pomohli její zemi bránit proti Japoncům. Filipínka teď o Češích vydává knihu

12. května 2024

Premium Měli to být spojenci nepřítele, ale namísto toho čtrnáct statečných Čechů nasadilo život, aby...

Úlet novin pečetil Trumanův triumf, lovec gangsterů už šok nerozdýchal

12. května 2024

Seriál Americké prezidentské volby dokážou překvapit, i když si všichni myslí, že dopředu vědí, jak...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 85
  • Celková karma 44,03
  • Průměrná čtenost 3823x
Jsem vyznavačem kréda Miloše Kopeckého, že "Humor je nejdůstojnější projev smutku".

Seznam rubrik