Pane Olmere, smekám klobouk, milovala jsem Vás v Jarních vodách a Fantomu Morriswilu, stejně jako jsem lehce polkla při některých Vašich režijních počinech ... nečetla bych Vás, to se přiznám, jen čirá náhoda (a snad i lehká ženská zvědavost) nechala můj prst klepnout na název povídky.

Míchám dojetí v podvečerní sklence lehkého muškátu. Krásné čtení, smutné a trochu bolavé. Krystalky života přetavené do slov a vět.

Vyhledávám si vás cíleně, neboť krásně umíte skládat písmenka k sobě. A vždycky ty vaše povídky pěkně pohladí na duši.

Blogy, tedy alespoň někteeré, jsou tím nejlepším z celé Mladé Fronty.

Ty vaše povídky se mi líbí. Ale nejsem ani znalec, ani kritik, takže se zase moc neradujte, ale jak se říká - u mne dobrý! :-)

Kdo umí, ten umí. Dík.

MOC hezká povídka, ve stylu kréda Miloše Kopeckého... Děkuji.

Děkuji, Vít Olmer

Vít je PROFÍK