Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pražákův vejlet do Prahy

22. 05. 2016 14:37:26
„Ty,“ povídá žena, „už ze Smíchova nevystrčíš nos. Co kdyby sis jednou vyrazil na druhou stranu Vltavy.“ Dostal jsem bágl s buchtama a jako Honza z pohádky vyrazil do světa.

Po mostě Legií jsem byl nucen kličkovat mezi šílenci na segwayích, kteří po prohlášení starosty, že budou smět jezdit rychlostí rovnající se chůzi občana, drandí naopak ještě rychleji. A místo slíbeného omezování se množí jak štěnice na jaře. Cestou jsem přemítal, jak se asi technologicky předávají úplatky.

Míjel jsem Národní divadlo, rekonstrukce fasády pěkně dokončena. Fasáda nová, herci vesměs starší. Ač zásoben výletníma buchtama, zamířil jsem k sto let starému, evropsky proslulému lahůdkářství Jana Paukerta, na jehož chlebíčcích si pochutnával Seifert, Nezval, dokonce i TGM; ani komoušům se nepodařilo tradici zničit. Teď je z toho pivnice. Prd ani pokrok nezastavíš.

Zamířil jsem do ulic Nového Města. Šel jsem podél zašlých, posprejovaných zdí, kolem několika zavřených kaváren. Při této příležitosti bych chtěl poděkovat magistrátu s jakou až náruživou důsledností ničí nájemce pohostinsví nehoráznými cenami za předzahrádky. Před prodejnou s výkupem zlata a mobilů postávali dobře živení veksláčtí týpci, myslel jsem, že už vyhynuli. Nabízejí tam prý kunčoftům výhodnější ceny. Že by Bony a klid 3?

Hezky upravenou Františkánskou zahradou jsem se vnořil do Stýblovy pasáže, kdysi proslulé divadlem Semafor, nyní osazené krámky s lacinými „módními“ hadříky, spíchnutými šikmoočkami za pár jüanů. Prošel jsem se kousek po Václaváku a zahlcen ruštinou, kterou nám ve školách marně hustili do kebulí, opustil jsem tento.

Cestou mě nějaký zhulenec málem porazil na chodníku. Ohmatal jsem kapsu s mobilem, byl na svém místě. Minule mi ho čajzli, a než jsem ho stačil zablokovat, protelefonoval nějaký Romeo s Julií sedm tisíc.

Navštívil jsem obchodní centrum Quadrio s hejbací Kafkovou hlavou, kterou je třeba nějakou chvíli pozorovat, ale kolem chybí lavičky. Asi kvůli bezdomovcům, kteří se tedy přesunuli jinam, například hodují z popelnice před bývalým Tuzexem v Lazarské.

Meztitím jsem sám dostal hlad, vzpomněl si na buchty, ale nenašel lavičku na pozření těchto. Kdysi slíbené Babišovy stánky s kosteleckými párky též nevidět, tak jsem zamířil do uzenářství vedle policejního oddělení v Bartolomějské, kde mi naservírovali párek s takřka neprokousnutelným pryžovým střívkem, vhodným spíš coby pendrek. Venku dva policisté v civilu právě vcházeli do budovy, jeden povídá druhému: „Šel bych na jedno.“ Druhý otráveně: „Já taky. Ale eště musím károu odvízt führera...“

Na Starém Městě jsem navštívil vinárničku Blatnička, kde kdysi prodávali dobré a levné víno. Toto zde se nyní blížilo krabicovému. Požádal jsem servírku, jestli bych to nemohl zakousnout trochou sýra, který z bohatě obloženého talíře konzumovala s kamarádkou. To je prý jen privátní. S dojetím jsem vzpomněl na přeskopírákové manýry personálů hospod za vlády rudokožců.

Prodral jsem se mraveništěm turistů na Karlově Mostě a zastavil se u kamaráda Jirky, insitního malíře, v jeho prodejním ateliéru v Míšeňské. Z Kafíčka naproti původní nájemce vyštípali noví zlatokopové, jeho ušetřili. Vybalil jsem buchty z domova a dali jsme si kafe. Najednou jsem se cítil příjemně mezi jeho něžnými, výtvarně naivními pohledy na svět, mezi obrazy plnými kouzel, symbolů a až dětské upřímnosti, laskavého a přitom humorného pohledu na Prahu, která mě, Honzu s buchtama, zklamala při tom poněkud depresivním vejletu. Jiří mi jeden obraz věnoval, a tak ráno, když se probouzím do nevlídného světa plného neporozumění, nedobrých lidských vztahů a úzkostí, nacházím při pohledu na něj záchytný bod úsměvnosti a pozitivnosti. Můžete se na něj podívat:

Autor: Vít Olmer | neděle 22.5.2016 14:37 | karma článku: 36.81 | přečteno: 2163x

Další články blogera

Vít Olmer

Zneužití symbolu dámského přirození

V Praze na Kampě probíhá výstava k výročí povodně v roce 2002. Smutné je, že z velkoformátové fotografie na nás shlíží primátorka Krnáčová jako princezna se zlatou hvězdou na čele, avšak místo ní má namalované dámské přirození.

24.9.2017 v 14:21 | Karma článku: 26.20 | Přečteno: 1986 | Diskuse

Vít Olmer

Zneužití symbolu dámského přirození

V Praze na Kampě probíhá výstava k výročí povodně v roce 2002. Z jedné velkoformátové fotografie na nás shlíží primátorka Krnáčová jako princezna se zlatou hvězdou na čele, akorát místo hvězdy má namalovanou p..u.

24.9.2017 v 13:18 | Karma článku: 18.73 | Přečteno: 1015 | Diskuse

Vít Olmer

Přines mi tu botu

V zahradní restauraci seděli proti sobě pan Prošedivělý a pan Obtloustlý. Na parkovišti se třpytil bentley pana Obtloustlého. Uvnitř se nudila skořicová pudlice s psím mobilem na obojku.

5.8.2017 v 11:21 | Karma článku: 28.75 | Přečteno: 1109 | Diskuse

Vít Olmer

Podivný Rus vedle na posteli

V nemocnici vedle mě ležel Rus. Mluvil perfektně česky, ale ruskou vizáž z obličeje ani šmirglem nevymažeš.

30.7.2017 v 10:12 | Karma článku: 32.65 | Přečteno: 1971 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Řekni ne a já budu vědět, že ne

Díky rozhovoru s paní Kovářovou jsem se dozvěděl o existenci žen, feministek, které si založily hnutí: „Why not me?”

22.11.2017 v 13:31 | Karma článku: 28.90 | Přečteno: 1268 | Diskuse

Karel Ábelovský

Makám, makáš, makáme ... už jste taky začali konečně "makať "? (pokračování - díl druhý)

... a nemyslím tím děvčatům pod sukně, samozřejmě - bez zbytečných a zavádějících řečí, realita je zřejmá, tedy těm, co jim zůstal jeden svobodomyslný, tukem neobalený mozkový závit

22.11.2017 v 13:07 | Karma článku: 18.61 | Přečteno: 542 | Diskuse

Gabriela Tomanová

Společné soužití = z 90% velký průser

Znáte to? Když jeden ve vztahu, dostane super nápad, nastěhovat se ke svému rodiči? A jak to potom dopada?... No, jeden příklad za všechny bych tu měla... Ten svůj.

22.11.2017 v 0:23 | Karma článku: 11.34 | Přečteno: 853 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Platina královská

Britský královský pár v pondělí 20. listopadu oslavil 70. výročí svatby. A jejich svazek je stále až pevnou skálou nejen v bouři britské politiky, ale i všech turbulencí a změn ve světě.

22.11.2017 v 0:19 | Karma článku: 10.15 | Přečteno: 150 | Diskuse

Karel Ábelovský

Opravdu divné století

... nevím co moudrého napsat, nic moudrého mne totiž nenapadá - jsem jen plný pochopení, lásky a tolerance, chcete-li empatie ... a jen velký smutek zůstává v mých očích. Smutek nad naší společností, aby bylo jasno.

21.11.2017 v 15:20 | Karma článku: 8.21 | Přečteno: 210 | Diskuse
Počet článků 63 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4096

Jsem vyznavačem kréda Miloše Kopeckého, že "Humor je nejdůstojnější projev smutku".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.