Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hergot, aspoň tu slepičku, pane Čejko!

7. 08. 2016 10:29:48
Nedávno slavil osmdesátiny můj bývalý soused ze Smíchova, mim Jaroslav Čejka. Na internetu jsem o tom viděl reportáž z domova důchodců, při které mi naskočila husí kůže...

Mladý reportér pronásledoval bezmocného Jarouška s kamerou a pokoušel se z něj vydolovat odpovědi na „originální“ otázky typu, jestli bude psát paměti, zda se mu nestýská po zemřelé víc než stoleté mamince, a co vůbec zdravíčko, co nožičky, slouží? Na to se vyptával nemobilního a mentálně již postiženého starého člověka.

Dusil toho nebožáka upoutaného na vozíčku, s čistýma, skoro dětskýma očima, jež už ale přestávaly patřit tomuto světu. Když konečně pochopil, že na pantomimu to dneska nevypadá, chtěl ze slavného tanečníka za každou cenu vytlačit aspoň pár souvislých vět. Marně. „To byste ale přece pro nás moh udělat, Mistře!“ Marně naléhala ta hyena.

Tím nás měl na mysli hltače bulvárů, pro něž žádné lidské utrpení není dost šťavnatě kruté. Pamatuju si, jak po mé dvojité transplantaci reportéři chtěli za každou cenu vyblejsknout rudou jizvu, jež se mi táhla po celém břiše; protože je ale na oddělení v IKEMu nepustili, přemlouvali aspoň mou ženu, aby rudý řez cvakla, že jí půjčí foťák. Později jsem dělal rozhovor pro seriózní noviny a nakonec, k mému úžasu, pravil respektovaný, jinak slušný novinář, že by taky přece jenom rád čtenářům ukázal tu krvavou jizvu. Já na to neměl sílu, ale moje žena, bývalá vrcholová sportovkyně, ho hnala po schodech, že se z druhého patra zastavil až v přízemí u popelnic.

Když tedy mladý reportér viděl, že z chudáka pana Čejky nic nedostane, a v newsrooomu to schytá od šéfa, mávaje pugétem se slevou, vytáhl nejtěžší kalibr: „Mistře, nemoh byste nám hergot aspoň ústně předvést kousek tý vaší legendární slepičky?“

Jaroušek samozřejmě už fyzicky nemohl, ale protože to byl vždycky hodný a vstřícný člověk, jakoby se na okamžik vrátil od řeky Léthé k pozemskému životu, probral se a pokusil se z úst vyloudit jakési „koko...á...ácha... chá...kokodák...“

Bylo to úděsné, absurdní a smutné. Vím ovšem, že tohle je jen marginální příběh v té apokalypse, jež nás teď obklopuje. Neměl jsem o tom radši vůbec psát. A navíc v tom není ani špetka humoru, který jsem slíbil ve svých blozích používat.

Tak mi to, milí čtenáři, promiňte. Snad příště...

Autor: Vít Olmer | neděle 7.8.2016 10:29 | karma článku: 38.94 | přečteno: 1941x

Další články blogera

Vít Olmer

Zneužití symbolu dámského přirození

V Praze na Kampě probíhá výstava k výročí povodně v roce 2002. Smutné je, že z velkoformátové fotografie na nás shlíží primátorka Krnáčová jako princezna se zlatou hvězdou na čele, avšak místo ní má namalované dámské přirození.

24.9.2017 v 14:21 | Karma článku: 26.20 | Přečteno: 1986 | Diskuse

Vít Olmer

Zneužití symbolu dámského přirození

V Praze na Kampě probíhá výstava k výročí povodně v roce 2002. Z jedné velkoformátové fotografie na nás shlíží primátorka Krnáčová jako princezna se zlatou hvězdou na čele, akorát místo hvězdy má namalovanou p..u.

24.9.2017 v 13:18 | Karma článku: 18.73 | Přečteno: 1015 | Diskuse

Vít Olmer

Přines mi tu botu

V zahradní restauraci seděli proti sobě pan Prošedivělý a pan Obtloustlý. Na parkovišti se třpytil bentley pana Obtloustlého. Uvnitř se nudila skořicová pudlice s psím mobilem na obojku.

5.8.2017 v 11:21 | Karma článku: 28.75 | Přečteno: 1109 | Diskuse

Vít Olmer

Podivný Rus vedle na posteli

V nemocnici vedle mě ležel Rus. Mluvil perfektně česky, ale ruskou vizáž z obličeje ani šmirglem nevymažeš.

30.7.2017 v 10:12 | Karma článku: 32.65 | Přečteno: 1971 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Řekni ne a já budu vědět, že ne

Díky rozhovoru s paní Kovářovou jsem se dozvěděl o existenci žen, feministek, které si založily hnutí: „Why not me?”

22.11.2017 v 13:31 | Karma článku: 28.90 | Přečteno: 1268 | Diskuse

Karel Ábelovský

Makám, makáš, makáme ... už jste taky začali konečně "makať "? (pokračování - díl druhý)

... a nemyslím tím děvčatům pod sukně, samozřejmě - bez zbytečných a zavádějících řečí, realita je zřejmá, tedy těm, co jim zůstal jeden svobodomyslný, tukem neobalený mozkový závit

22.11.2017 v 13:07 | Karma článku: 18.61 | Přečteno: 542 | Diskuse

Gabriela Tomanová

Společné soužití = z 90% velký průser

Znáte to? Když jeden ve vztahu, dostane super nápad, nastěhovat se ke svému rodiči? A jak to potom dopada?... No, jeden příklad za všechny bych tu měla... Ten svůj.

22.11.2017 v 0:23 | Karma článku: 11.34 | Přečteno: 853 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Platina královská

Britský královský pár v pondělí 20. listopadu oslavil 70. výročí svatby. A jejich svazek je stále až pevnou skálou nejen v bouři britské politiky, ale i všech turbulencí a změn ve světě.

22.11.2017 v 0:19 | Karma článku: 10.15 | Přečteno: 150 | Diskuse

Karel Ábelovský

Opravdu divné století

... nevím co moudrého napsat, nic moudrého mne totiž nenapadá - jsem jen plný pochopení, lásky a tolerance, chcete-li empatie ... a jen velký smutek zůstává v mých očích. Smutek nad naší společností, aby bylo jasno.

21.11.2017 v 15:20 | Karma článku: 8.21 | Přečteno: 210 | Diskuse
Počet článků 63 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4096

Jsem vyznavačem kréda Miloše Kopeckého, že "Humor je nejdůstojnější projev smutku".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.