Bretschneider ukázal hostinskému Palivcovi placku a otázal se: „Víte, co to je EET?“ „Vím,“ odpověděl Palivec, „eletronická evidence zdržeb, neboli babišovka.“ „A kde ji tedy máte?“ „V komoře…
…páč tady by na ni sraly mouchy.“
„Pane kontrolor,“ vložila se do toho paní Palivcová. „Todle je pro nás poctivý živnostníky liki…likvidační. Hřeb do rakve. Dyť nemůžeme současně točit pívo a eště ouřadovat – elektricky!“
„Elektronická negramotnost neomlouvá, paní hostinská,“ řekl Bretschneider. A bodře dodal: „to by nakonec spravilo pár set tisíc pokuty. Ale tady je…“
„Jezuskote!“ dala se paní Palivcová do pláče, až jí slzy kanuly do natočeného piva.
Bretschneider se obrátil na pana Palivce: „Ale tady je jiná věc. Může vaše manželka za vás vésti obchod po dobu vaší nepřítomnosti?“
„Může.“
„Tak je to v pořádku, pane hostinský“, vesele řekl Bretschneider, „předejte jí to a večer si pro vás přijdem.“
„Nic si z toho nedělej,“ těšil ho Švejk, „já tam jdu jenom pro velezrádu.“
„Ale pro co já?“ zabědoval pan Palivec. „Dyť já jsem poctivec stará. Hostům nalejvám dobrou míru. Z toho bude bankrot. Ale proč? Za co?“
Bretschneider se usmál a vítězoslavně pravil: „Za to, že jste řekl, že mouchy kálely na božský výplod císaře Andreje Babiše I. Oni už vám to vyženou z hlavy!“
Josef Švejk strčil fajfku do kapsy a příjemně pronesl k Palivcovi:
„Nedá se nic dělat, kamaráde. Připrav se, že si tak rok posedíš. Voni teď chtějí poslanci v čele s tím komoušem Zdeňkem Ondráčkem znova zavíst tresty za urážku hlavy státu. A tou Babiš už prakticky je, ne?“ A k paní Palivcové dodal:
„Nalejte nám na cestu ještě dvě lihuprosté slivovice...“
