Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pleška tam někde úplně vzadu

20. 12. 2016 16:23:22
Syn přijel na prázdniny z Paříže, kde studuje. Božská Paříž. Zachvátil mě sentiment. Jak psal Jacques Prévert: „A ta řeka se jmenuje Seina, jako město se jmenuje Paříž a Seina je jako živá bytost...“

Když mě tam kdysi rudokožci po patnáctileté pauze konečně pustili s filmovou delegací, stoupnul mi rozčilením tlak a spustila se mi krev z nosu. Kapala do bujabézy hodných francouzských hostitelů. Až zadní tamponáží to zastavila manželka velvyslance, naštěstí lékařka. Když ovšem napřed musela seřvat vrátného na ambasádě, estébáka, který nás tam nechtěl pustit do její malé ordinace. „Soudružko doktorko, už je po pracovní době.“ Stejně ale božská Paříž...

"Tati, nechci ti brát iluze," povídal syn, „Paříž už není, jaks ji zažil. Když se ten tvůj Maigret batolil s fajfkou po Zlatnickým nábřeží. K mamině na večeři. A zločinci v tý chvíli dali respekt. Čtvrti jsou plný Arabáků. Agresivních jak Putinovi harleyáři.“

Na vysoké škole maká, až se z něj kouří. A sehnat práci pro mladého absolventa je tam sisyfovská práce.

„A co ty?“ ptá se syn. „Já,“ na to já, „si taky připadám jak Sisyfos, když valím svůj kámen do veřejnoprávní tývý na Kavkách a on se mi pokaždý vrátí zpátky.“

„Ale ten Sisyfos,“ pravil můj studovaný syn, „přece jen může bejt šťastnej.“

„Jak to prosímtě myslíš?“ podivil jsem se. „No, to napsal velkej spisovatel Camus, Sisyfos si na rozdíl od všech lidí uvědomuje marnost svý snahy, a proto je pánem neodvratitelnýho osudu. Není zkrátka v zajetí marný naděje a je teda tím pádem svobodnější.“

"To je hezký,“ já na to, „on ale složenky platit nemusel...“

Chvíli jsme mlčeli, já na gauči, syn v křesle. Pak se zvedl a přistoupil ke mně. „Hele, ty tady úplně vzadu máš takovou malou plešku.“ „Jo? To ani nevím, já si tam dozadu nevidím,“ zamručel jsem. „Nic si z toho nedělej,“ povídá syn dobrosrdečně. „Já už ji tam mám taky. To bude asi dědičný...“

Usmál jsem se na něj. A on na mě. Náhle jsme se cítili spřízněni přes ten oceán generační vzdálenosti...

Autor: Vít Olmer | úterý 20.12.2016 16:23 | karma článku: 26.46 | přečteno: 991x

Další články blogera

Vít Olmer

Zneužití symbolu dámského přirození

V Praze na Kampě probíhá výstava k výročí povodně v roce 2002. Smutné je, že z velkoformátové fotografie na nás shlíží primátorka Krnáčová jako princezna se zlatou hvězdou na čele, avšak místo ní má namalované dámské přirození.

24.9.2017 v 14:21 | Karma článku: 26.20 | Přečteno: 1986 | Diskuse

Vít Olmer

Zneužití symbolu dámského přirození

V Praze na Kampě probíhá výstava k výročí povodně v roce 2002. Z jedné velkoformátové fotografie na nás shlíží primátorka Krnáčová jako princezna se zlatou hvězdou na čele, akorát místo hvězdy má namalovanou p..u.

24.9.2017 v 13:18 | Karma článku: 18.73 | Přečteno: 1015 | Diskuse

Vít Olmer

Přines mi tu botu

V zahradní restauraci seděli proti sobě pan Prošedivělý a pan Obtloustlý. Na parkovišti se třpytil bentley pana Obtloustlého. Uvnitř se nudila skořicová pudlice s psím mobilem na obojku.

5.8.2017 v 11:21 | Karma článku: 28.75 | Přečteno: 1109 | Diskuse

Vít Olmer

Podivný Rus vedle na posteli

V nemocnici vedle mě ležel Rus. Mluvil perfektně česky, ale ruskou vizáž z obličeje ani šmirglem nevymažeš.

30.7.2017 v 10:12 | Karma článku: 32.65 | Přečteno: 1971 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Řekni ne a já budu vědět, že ne

Díky rozhovoru s paní Kovářovou jsem se dozvěděl o existenci žen, feministek, které si založily hnutí: „Why not me?”

22.11.2017 v 13:31 | Karma článku: 28.90 | Přečteno: 1271 | Diskuse

Karel Ábelovský

Makám, makáš, makáme ... už jste taky začali konečně "makať "? (pokračování - díl druhý)

... a nemyslím tím děvčatům pod sukně, samozřejmě - bez zbytečných a zavádějících řečí, realita je zřejmá, tedy těm, co jim zůstal jeden svobodomyslný, tukem neobalený mozkový závit

22.11.2017 v 13:07 | Karma článku: 18.82 | Přečteno: 543 | Diskuse

Gabriela Tomanová

Společné soužití = z 90% velký průser

Znáte to? Když jeden ve vztahu, dostane super nápad, nastěhovat se ke svému rodiči? A jak to potom dopada?... No, jeden příklad za všechny bych tu měla... Ten svůj.

22.11.2017 v 0:23 | Karma článku: 11.34 | Přečteno: 853 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Platina královská

Britský královský pár v pondělí 20. listopadu oslavil 70. výročí svatby. A jejich svazek je stále až pevnou skálou nejen v bouři britské politiky, ale i všech turbulencí a změn ve světě.

22.11.2017 v 0:19 | Karma článku: 10.15 | Přečteno: 151 | Diskuse

Karel Ábelovský

Opravdu divné století

... nevím co moudrého napsat, nic moudrého mne totiž nenapadá - jsem jen plný pochopení, lásky a tolerance, chcete-li empatie ... a jen velký smutek zůstává v mých očích. Smutek nad naší společností, aby bylo jasno.

21.11.2017 v 15:20 | Karma článku: 8.21 | Přečteno: 210 | Diskuse
Počet článků 63 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4096

Jsem vyznavačem kréda Miloše Kopeckého, že "Humor je nejdůstojnější projev smutku".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.