Pondělí 26. února 2024, svátek má Dorota
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 26. února 2024 Dorota

Vysokohorský výstup na Petřín

25. 03. 2017 10:15:05
Betonovou cestou si to na Petřín šinuli dva staří pánové. Jeden měl nordické hole. Druhý měl obyčejnou hůl. Připomínal trochu nakloněnou věž v Pise, pohybující se vpřed.

„Jednou jsem poslech a vzal si šátek do školy. Ale byl ohryzaný od naší kolie.“

„Pamatuju se, kapitální průšvih.“

„A trojka z chování.“

„Stejně jsi toho psa naved, přiznej se.“

„Samozřejmě. Taky pak volali chudáka tátu do školy, že jsem přišel na vyučování se znesvěceným pionýrským šátkem.“

Znesvěceným pionýrským šátkem? To se povedlo.“

„A ještě vyhrožovali otci, že vůbec celá naše rodina vězí v buržoazních botách.

„Téměř básnický obrat,“ usmál se nordičák.

Na Petříně zuřilo jaro.

Cestu jim překřížili dva vypasení zajíci.

„Manželé. Choděj si támhle do školky pro mrkev,“ ukázal ten s tou holí do údolí.

„Chlape, já tě po těch šedesáti letech vážně rád vidím,“ řekl vyznavač nordic walkingu.

„Já tebe taky. Ale je to po čtyřiašedesáti...“

Pán s holemi velkoryse neodporoval. Náhle se zastavil. Zastavil se a pronesl zasněně:

„Hele ty, pamatuješ se na Alenku...nejhezčí holka v naší škole...blonďatá... s culíkama tady takhlenc...“

„Jistě, dyť jsme se kvůli ní poprali,“ přikývl ten s jednou holí a pak dodal: „Ty... nejmenovala se ona ale Marie?“

„Marie? Vyloučeno. Alenka!“ Nordičák pak přece jen na okamžik zaváhal. „Nebo že by...ale ne, stoprocentně Alenka!“

„A dyť to máš už jedno,“ smířlivě pravil jedné hole vlastník, „zkus Pyritinol, je moc dobrej na paměť.“

„Prej emigrovala do Ameriky,“ rozhrnoval mračna zakrývající vzpomínky pán se severskými holemi.

„To jsem měl udělat taky,“ řekl jeho spolužák a mimoděk napíchl svou holí povalující se plastový kelímek rezavý od kafe a poponesl ho ke koši na odpadky. „Jenže jsem tak dlouho váhal, kamaráde,“ dodal, když přikráčel, s heknutím narovnávaje svou pokřivenou tělesnou Pisu, „až jsem zjistil, že už jsem v tý rodný hroudě navždycky zabořenej po krk...“

Mlčky se posunovali vzhůru, za zády údolí napěchované městem, ozářeném měděným odpoledním sluncem.

Po vysokohorském výstupu si zadýchaně odpočinuli na rozcestí východního svahu Petřínského kopce.

Na lavičce tam pokuřovaly dvě dívenky, asi z nedaleké grafárny, soudě podle otevřených desek s kresbami. Jedna byla tetovaná téměř po celém těle. Pánové na ni zírali jak japonští turisté na zeď Johna Lennona.

Dívky je sjely pohrdavými pohledy, a tak dříve narození mládenci popošli a unaveně klesli na lavičku opodál té dívčí. Na té dívčí nerušeně probíhal rozhovor. Rozhovor tetované s netetovanou. Netetovaná evidentně obdivovala tetovanou.

Tetovaná vedla monolog:

„...fakt skvělej týpek, ten tatér. Hele, vole, povídá, ty máš boží dar řešit dobrovolně bolest, vole, tak sem si řekla do it, von byl pro mě jako bůh, vole, cejtila sem ti, že sem na něj psychicky napojená...“

Netetovaná si se závistivým výrazem zapalovala cigaretu, zakryla pánům pohled na tetovanou, které teď nebylo rozumět.

„Nekoukej tam pořád,“ napomenul pán s dvěma holemi pána s jednou holí. „Dělej, že se nedíváš, abychom je nevyplašili. Je to interesantní.“

Pán s jednou holí se tam tedy přestal koukat.

Oba s třemi holemi dohromady se dívali dolů na město tlumeně bzučící jako hnízdo sršňů. Ten s holí se chtěl zeptat spolužáka, jestli si myslí, že ta dívka se nechá potetovat i na čele, ale pak si to rozmyslel.

Dívky ovšem stejně nevypadaly na to, že by je něco dokázalo vyplašit.

Netetovaná se opřela zády o lavičku a tetované už bylo zas rozumět:

„...jo, tamten týpek? Toho dávno neřešim, plnej hard disk psychickejch poruch, vole. Vizuálně se mi líbil, ale jinak energetickej upír, vole. Copak sem ňáká socka, co se nechá vycucat vod týpka, kerej hledá maminku, aby řešila jeho depky? Začal mě teda pěkně srát, ti povim, vole. Kdyby si aspoň vyplachoval držku pivem, ale von se chytil feťáků, a víš co udělal? Zfetoval babu, nafilmoval ji při prasárnách, taky jak na ni nachcal, ty vole!“

Otřesení staří pánové na sebe pohlédli a svorně se zvedli z lavičky.

Pokračovali po betonové cestě, několik minut kráčeli mlčky.

Pak pán s nordickými holemi, který se vzpamatoval nejdřív, cítil, že je nutné navázat s pánem s jednou holí nějaký rozhovor.

Aniž by se na něho podíval, řekl:

„Když si to tak snažím vybavit...možná že máš pravdu...“

Pán s holí se na něho překvapeně podíval, v očích otázku, kam bude směřovat tenhle v této chvíli zástupný rozhovor.

„V čem jako myslíš?“ zeptal se.

„No, že... ta něžná blondýnka,“ pokračoval nordičák, „nebyla Alenka...ale opravdu asi...Marie...“

Pána s holí to maličko potěšilo. Potěšilo a zadostiučinilo.

Jak Mojžíš majestátně pozvedl hůl a namířil ji na Petřínskou rozhlednu.

„Dáme to až nahoru? Co myslíš?“

Pán s nordickým holemi sípavě nabral dech a odpověděl:

„Radši někdy příště, Josefe.“

Jedné holemajitel na něho pohlédl. Pak pronesl skepticky:

„Příště?...“

Druhý starý pán na to už nic neřekl. Neřekl, nebylo co.

Znovu začali usilovně šplhat do svahu.

Autor: Vít Olmer | sobota 25.3.2017 10:15 | karma článku: 31.54 | přečteno: 992x

Další články blogera

Vít Olmer

Europoslanec v řece /humoreska/

Seděl jsem v čekárně u dentisty, s hubou tuhnoucí po injekci. Navzájem se neznající pacienti si vstřícně povídali, což se dnes děje snad akorát v čekárnách. U doktora.

31.7.2023 v 11:26 | Karma článku: 25.02 | Přečteno: 664 | Diskuse

Vít Olmer

Pozdní odpoledne u Pytlounových /humoreska/

V ulici Čs. armády č. 32 bydlí manželé Pytlounovi. Ona teď žehlí zelené košile, on, plukovník v genštábu, si v křesle čte o pušce Z-35/Q ráže 56x45. Pohodu naruší zvonek u dveří.

17.1.2023 v 11:42 | Karma článku: 21.53 | Přečteno: 668 | Diskuse

Vít Olmer

Pozdní sexstory /povídka/

Jednoho dne v koupelně na sobě nahý důchodce pan Samec zaregistroval jistý mužný úkaz, který ho samotného překvapil. Rychle se osušil, trochu navoněl, a jak ho pánbůh stvořil, tak vkročil hrdě do pokoje.

15.8.2021 v 9:32 | Karma článku: 27.95 | Přečteno: 913 | Diskuse

Vít Olmer

Princ a chuďas /povídka/

Na lavičku na Petříně usedne padesátiletý muž, pan Princ. Úspěšný, oblek od Pietra Filipi, kravata od Bosse, ale skleslý jak smuteční vrba. Naproti němu bezdomovec s pet lahví vína, co vinnou révu nevidělo ani z rychlíku.

4.8.2021 v 10:43 | Karma článku: 30.50 | Přečteno: 870 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Václav Kunft

Inventura

Tak tohle je někdy z roku 1964, kdy jsem prolézal antikvariáty a seznamoval s literaturou tehdy ne příliš podporovanou. Oficiálně to nebyla ta správná, ale mezi pražskými snoby byl člověk, který ji nečetl nulou.

25.2.2024 v 11:11 | Karma článku: 8.77 | Přečteno: 185 | Diskuse

Zuzana Rampichová

Poslední zastávka Dešenice

Povídka o tom, jak daleko vás na čundru může dovést špatné rozhodnutí... anebo vlak, i když má poslední zastávku v Železné Rudě.

25.2.2024 v 11:02 | Karma článku: 9.15 | Přečteno: 197 | Diskuse

Magdalena Suchankova

Matkam

Co se mi honilo hlavou? Nevzpomínám si. Stěží jsem rozuměla slovům, která byla pohlcena podivným echem, a proto proudila ke mne jako by z dálky, i když jsme seděli pouhý meter od sebe. Nebyla jsem schopna vnímat obsah sdělení.

25.2.2024 v 8:00 | Karma článku: 8.08 | Přečteno: 188 | Diskuse

Martin Hatala

Odkaz lesního muže

Pomáháme a to je dobře. Ale nevím jak u vás, ale pro mě je pomoc všelijakým těm Bazalkám a Paraplatům taková neosobní, vzdálená, a fotky nemocných dětí mě spíš deprimují než motivují. Ale když se mi jednoho dne naskytla výpomoc

23.2.2024 v 11:52 | Karma článku: 13.32 | Přečteno: 302 | Diskuse

Martina Mičková

Jak jsme spojili odpočinek a edukaci

Omalovánky můžou být dětské ve tvaru leporela, ale také pro starší děti, studenty a dospělé. Já s dětmi jsme už těm nejmenším odrostly, tak jsem pořídila omalovánky trochu většího rozměru, podrobnější, s popisky, a to i v latině.

22.2.2024 v 16:33 | Karma článku: 4.09 | Přečteno: 125 |
Počet článků 84 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3732

Jsem vyznavačem kréda Miloše Kopeckého, že "Humor je nejdůstojnější projev smutku".

Útok moukou byl podvod. Bendigovi hrozí trest, že úřady zaměstnal zbytečně

Zpěvák Jan Bendig se nestal obětí útoku moukou, jak sám všude rozhlašoval. Celou událost s „pachatelem“ ve skutečnosti...

Dcera Vladimíra Ráže žije bez ruky. Protézu odložila po dvaceti letech

Veronika Rážová (43) je dcerou slavného českého herce Vladimíra Ráže. Narodila se bez levé horní končetiny. Za hendikep...

Bufet v Českém Krumlově se stal přes noc hitem. Zaujal řízkovým chlebíčkem

Fotografie chlebíčku na řízku obletěla na sociálních sítích během středečního dne téměř všechny skupiny. Tuto...

Jak uspokojit ženu? Odborníci vědí, jak na to. A za pokus to rozhodně stojí

„Přestože jsem po třicet let zkoumal ženskou psychiku, nejsem s to odpovědět na velkou, dosud nezodpovězenou otázku, co...

Známé tváře kritizují Michala Novotného. Nejsem homofob, brání se herec

Na Michala Novotného se na sociálních sítích snesla vlna kritiky. Herec v rozhovoru pro týdeník Téma mimo jiné řekl, že...