Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zábavné interview u příležitosti mých pětasedmdesátin

4. 06. 2017 9:54:20
Volal Bouda, že by se mnou chtěl udělat rozhovor. Už ne. Už jsem všecko řek. Jenomže jeho sestra je zubařka, která mi zachránila osmičku. Neboj, sliboval Bouda, nebude to bulvár...

Bouda je ze seriózního dámského magazínu. Tak seriózního, že po mé transplantaci před lety ani nechtěl, na rozdíl od ostatních, fotit krvavou jizvu přes celé břicho. Rozhovor byl na úrovni. Sem tam i filosofické zamyšlení nad pomíjivosti života. A o změně v pořadí žebříčku hodnot.

Tenkrát na závěr, ošívaje se, přece jen ale požádal o fotku té krvavé jizvy. Že čtenářky, ač seriozního časáku, by to rády viděly, a tak dále....

Vyprovodil jsme ho. To jsem ovšem ještě nechodil k jeho sestře. Zubařce, že bys špendlíkem pohledal. I osmičku mi zachránila. Tak jsem Boudu zase přijal.

Zapnul diktafon. „Tvůj první film, ve kterém jsi hrál, bylo Osení. Režisér byl homosexuál. Také sis prošel touto etapou?“

„Už v sedmnácti jsem se hodlal normálně oženit,“ odpověděl jsem nenaladěně. „Otec mi kvůli tomu naštěstí dal včas pár facek. Možná, že i ty je dostaneš, bude-li interview pokračovat v tomhle duchu.“

„Ale přeces byl takovej hereckej idol: Jarní vody, Ďáblova past, Fantom Morrisvillu – i požehnanýho věku ses dožil...Hele, potřebuju pro naše čtenářky nějakou zábavnou příhodu z natáčení ...“

Potil se. Bylo mi ho líto. Znal jsem totiž jeho šéfa kruťase.

„Bačkoru starou. Povím ti radši něco, na co musím v poslední době pořád myslet.“

Rozzářil se.

„Super! Jen vteřinku, vyměním baterku...dobrý!“

„18. června před sedmdesáti pěti lety ráno po statečném boji padli v pravoslavném kostele sv. Cyrila a Metoděje čeští parašutisté...“

Nechápavě na mě zíral s otevřenou pusou.

„A 19. června před sedmdesáti pěti lety ráno jsem se nepříliš daleko U Apolináře narodil. Nepřipadá ti to zvláštní? Člověče, já bych tak rád věděl, jak to probíhalo, čím mě tam přivezli a odvezli, jak rodiče s malým dítětem prožívali tu děsnou atmosféru stannýho práva...Navíc v tom byl otec jako sokol taky trochu namočenej... Jenže, když jsem byl mladej trouba, měl jsem úplně jiný zájmy a teď už se není koho zeptat...“

Bouda si otřel kapesníkem čelo.

„To je silný kafe,“ povídá, „Ale prosímtě – já mám nařízený natočit s tebou takovej zábavnej narozeninovej rozhovor pro tvoje fanynky, vždyť některé ty babičky jsou už v domově důchodců, a moc radosti si neužijí...“

„No, tak tam napiš, co mi kdysi doma vyprávěli, jak jsem coby capart během osvobození Prahy symbolicky pomáhal stavět barikádu u nás na Letný. Jako dospělej jsem se s tím pak všude vytahoval.“

„Ale to není zábavný,“ zoufal si Bouda.

„Je. Protože nedávno jsem se dočet, že exprezident Klaus, který chodil sportovat tam co já, úplně stejnou příhodu po mém vyprávění použil jako vlastní do svého interview. Není to zvláštní?“

Bouda klekl na kolena s foťákem.

„Prosímtě, příteli, tak aspoň tu jizvu čtenářkám dáme,“ zoufale naléhal. A s nadějí, která u paparazzů umírá poslední, dodal: „Neříkej, že se ti úplně neviditelně zhojila...“

Nekompromisně jsem ho vyhodil.

Jenže si asi budu muset hledat novou zubařku. A dobrých je jak šafránu.

Nevíte o nějaké?

Ovšem nesměla by mít bratra bulvárního novináře...

Autor: Vít Olmer | neděle 4.6.2017 9:54 | karma článku: 24.62 | přečteno: 865x

Další články blogera

Vít Olmer

Zneužití symbolu dámského přirození

V Praze na Kampě probíhá výstava k výročí povodně v roce 2002. Smutné je, že z velkoformátové fotografie na nás shlíží primátorka Krnáčová jako princezna se zlatou hvězdou na čele, avšak místo ní má namalované dámské přirození.

24.9.2017 v 14:21 | Karma článku: 26.19 | Přečteno: 1926 | Diskuse

Vít Olmer

Zneužití symbolu dámského přirození

V Praze na Kampě probíhá výstava k výročí povodně v roce 2002. Z jedné velkoformátové fotografie na nás shlíží primátorka Krnáčová jako princezna se zlatou hvězdou na čele, akorát místo hvězdy má namalovanou p..u.

24.9.2017 v 13:18 | Karma článku: 18.72 | Přečteno: 1002 | Diskuse

Vít Olmer

Přines mi tu botu

V zahradní restauraci seděli proti sobě pan Prošedivělý a pan Obtloustlý. Na parkovišti se třpytil bentley pana Obtloustlého. Uvnitř se nudila skořicová pudlice s psím mobilem na obojku.

5.8.2017 v 11:21 | Karma článku: 28.55 | Přečteno: 1091 | Diskuse

Vít Olmer

Podivný Rus vedle na posteli

V nemocnici vedle mě ležel Rus. Mluvil perfektně česky, ale ruskou vizáž z obličeje ani šmirglem nevymažeš.

30.7.2017 v 10:12 | Karma článku: 32.45 | Přečteno: 1962 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Karla Šimonovská - Slezáková

Malá Itálie uprostřed Prahy

,,Fuj, to je hnus." Zhrozila jsem se po otevření české konzervy loupaných ,,italských" rajčat. Teď už chápu, proč si tady lidi stěžujou na nekvalitní potraviny neboli na rozdíl potravin pro východní a západní trh.

19.10.2017 v 6:03 | Karma článku: 16.03 | Přečteno: 744 | Diskuse

Jana Aulehlová

Držím pusu, krok už ne

Manžel je totálně naštván, že nechci vincentku. Dcera zase neudrží smích a syn mě paroduje. Žádná viditelná lítost. Jak promluvím, přivádím každého k smíchu. Ani se jim nedivím, protože chodím s píšťalkou na krku.

18.10.2017 v 19:20 | Karma článku: 8.74 | Přečteno: 253 | Diskuse

Jan Jílek

Svoboda je jen jedna

Měl jsem včera těžký den. Hlavně pracovně, ale konec dobrý, všechno dobré. Mám už starší „Vivofit.” Zařízení, co měří počet kroků, ušlých kilometrů, čas, spotřebované kalorie atd.

18.10.2017 v 9:12 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 276 | Diskuse

Jakub Kunčický

Setkání

Výhled na celé město mu zakrýval nízký živý plot. Světla ubývalo a on se ze všech sil snažil dočíst poslední odstavec. Nebyl to ledajaký příběh, nýbrž životní příběh úspěšnějšího muže, než byl on sám - a slunce skoro zapadlo.

17.10.2017 v 22:35 | Karma článku: 5.35 | Přečteno: 129 | Diskuse

Jan Svoboda

Sabbatical aneb přestávka v kariéře - den kdovíkolikátý

Stonáme. Učení jsem vzdal. Zvládli jsme návštěvu rodičů. Plenky a vypité láhve stabilně přibývají. Jsou dvě tři rodičovské sklenky denně ještě ok a další střípky ze života na prodloužené dovolené.

17.10.2017 v 21:17 | Karma článku: 5.89 | Přečteno: 204 |
Počet článků 63 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4092

Jsem vyznavačem kréda Miloše Kopeckého, že "Humor je nejdůstojnější projev smutku".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.