Blbej jak komouš v plavkách

15. 05. 2018 11:19:31
Tohle jsem si vypůjčil z knížky česko-francouzského spisovatele Patrika Ouředníka, o němž točím GEN pro ČT. V osmdesátých musel emigrovat. Moc vyčníval z řady a zlobil. To se ostatně nerado vidí dodnes.

Patří mezi světově uznávané básníky, překladatele /například Vladimíra Holana/, spisovatele neuvěřitelné tematické šíře, od prózy „Europeana: stručné dějiny dvacátého věku“, po básnické sbírky, knížky pro děti, ale je i autorem slovníku nekonvenční češtiny „Šmírbuch jazyka českého“, či sběratelem slangových, klozetových nápisů „Klíč je ve výčepu“. Mimochodem jsme se shodli, že jadrné lidové poezie na stěnách českých toalet poněkud ubývá.

„My jsme malé pionýrky, máme ještě malé dírky, až budeme ženy míru, budeme mít velkou díru“. Vzpomínali jsme na nápisy na zdech, když jsme s kamerou bloudili po jeho rodných Holešovicích a Letné, ulicí Milady Horákové, která několikrát v dějinách změnila název: Belcrediho, Sommerbergstrasse, Krále Jiřího VI., Obránců míru; ovšem nyní bude po Miladě Horákové přejmenována na třídu stalinistky Marty Semelové.

Minuli jsme Veletržní palác, který „náhodně“ shořel v roce 1974 i se spisy fízlů z pézetek, dále několik škol, odkud budoucího spisovatele vypuzovali, protože vězel v „buržoazních botách“ a účastnil se „odboje“ proti těm, kterým se říkalo „blbej jako Lenin“ nebo jako „1. máj“. Mimo jiné například nenáviděnému kantorovi s kamarády odnesli a schovali trabanta. Před pasťákem ho zachránila hodná paní učitelka Sováková, manželka slavného herce.

Patrik později spolupracoval s Jazzovou sekcí, s VONSem a publikoval v samizdatu, živil se jako skladník a sanitář. Ale ani ve Francii, kam emigroval paradoxně ve stejném roce, jakým je v češtině uveden titul protitotalitního románu George Orwella „1984“, neměl zpočátku na růžičkách ustláno.

V Paříži, než dálkově vystudoval francouzskou literaturu, se živil vyučováním šachů. Vzpomíná si, že v Rudém právu kdysi vyšla úvaha o emigrantech, kteří „prchají sami před sebou“. Ale, říká, to právě není možné: „Exil je opakovaná zkušenost dětství: člověk se - mimo jiné - musí učit nanovo společenské kódy“...

Pak jsme se vypravili na Pražské výstaviště, neboli do „fučíkárny“, „juldyfuldy“, či „fučbáru“, kde se konal knižní veletrh, a kde měl Patrik autorské čtení. V ohromných prostorách uvnitř i venku kolem stánků jednotlivých nakladatelství se pohybovaly mraky lidí skoro jak na Matějské pouti, a to všech věkových kategorií. Ředitel veletrhu si liboval, že měli největší tržbu za pět let.

Nevěřili jsme vlastním očím. Že by Češi začali konečně číst? Že by konečně přestali tupě zírat na dementní, onanistické pořady komerčních televizí, na nekonečně nudné žvásty prolhaných, psychopatických politiků, které jim vymývají mozky?

Kéž by. Po natáčení jsme se pak šli za deset korun vyčůrat na záchodek na Výstavišti, a na zdi jsme objevili fixkou napsáno: „Trpíte zácpou? Čumte na tývý Barrandov na Zemana se Soukupem!“

Ulevili jsme si. Nejen tělesně.

Autor: Vít Olmer | úterý 15.5.2018 11:19 | karma článku: 42.23 | přečteno: 6185x

Další články blogera

Vít Olmer

Politici v kleci

Koukám na YouTube, v kleci se tam rvou dva potetování Bivojové, dávají si bomby do hlav, kopají se, válejí po zemi, nasazují si drtivé páky, škrtí se. Tisíce diváků šílí a čeká na krev. „Utáhni mu kravatu!“ „Ukonči ho!"

16.5.2019 v 20:26 | Karma článku: 25.31 | Přečteno: 702 | Diskuse

Vít Olmer

Viržinka v kapli

Malostranský park zběsile kvete, hmyz ovšem, jak varují entomologové, díky životnímu prostředí skoro nebzučí. Bzučí akorát Japonci s fotoaparáty s objektivy velikosti sloních pyjů.

26.4.2019 v 15:58 | Karma článku: 29.40 | Přečteno: 738 | Diskuse

Vít Olmer

První máj je svátek práce, každý se dnes raduje, pojďte všichni do ulice…

...soudruh prezident nás pozdravuje. Tohle jsme psali v padesátých letech jako žáčci do sešitů. Pak ale soudruh prezident umřel, my stáli tryznu na školním dvoře a já dostal záchvat nezvladatelného smíchu.

30.4.2018 v 9:18 | Karma článku: 25.67 | Přečteno: 855 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Kristýna Burgerová

Když má chlap radši fotbal než vás

Nesnáším fotbal, asi jako většina žen nedokážu pochopit, proč se banda manekýnů honí po hřišti za kulatým čímsi, přehrává etudy na téma: Paní učitelko on mi zlomil pravítko a dloubnul mě tužkou do zadku.

18.6.2019 v 9:00 | Karma článku: 29.44 | Přečteno: 2547 | Diskuse

Zdeněk Bárta

Moje neomarxistická otcovská dovolená

Jak se člověk dostane na otcovskou dovolenou? Celkem snadno. Musí se stát otcem. Jak? Ten první nejrozšířenější způsob zde nebudu rozebírat. Ten další, méně známý je v něčem podobný. Musíte mít ovšem při styku mnohem delší výdrž.

18.6.2019 v 6:15 | Karma článku: 17.06 | Přečteno: 532 | Diskuse

Pavlína Peťovská

Život v korporátu II: První den v práci

Konečně jsme se dočkali a přišel Den D. Dnes se začne psát historie: příběh kariéry sebevědomého úspěšného korporátního člověka.

17.6.2019 v 16:20 | Karma článku: 20.43 | Přečteno: 1362 | Diskuse

Miloš Korotvička

Český článek z českých rukou, nemluvě o české hlavě.

Český blog od českého blogera. Radši to ani nečtěte, nebo zas budu osočenej ze stupidity. Anebo čtěte a pak se zamyslete nad naším "čechismem." Žvatláme "englicky" zapomínáme ruštinu a když přistane Marťan, natřeme se zelenou.

16.6.2019 v 23:06 | Karma článku: 11.08 | Přečteno: 254 | Diskuse

Jana Klenorová

Uspěchaný odchod Staré Dámy

Příběh jednoho všedního odpoledne. Příběh o strachu a netrpělivosti, který rozesmutnil i Převozníka.

16.6.2019 v 13:07 | Karma článku: 17.38 | Přečteno: 445 | Diskuse
Počet článků 69 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4121

Jsem vyznavačem kréda Miloše Kopeckého, že "Humor je nejdůstojnější projev smutku".

Najdete na iDNES.cz