Pondělí 26. února 2024, svátek má Dorota
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 26. února 2024 Dorota

Pozdní odpoledne u Pytlounových /humoreska/

17. 01. 2023 11:42:50
V ulici Čs. armády č. 32 bydlí manželé Pytlounovi. Ona teď žehlí zelené košile, on, plukovník v genštábu, si v křesle čte o pušce Z-35/Q ráže 56x45. Pohodu naruší zvonek u dveří.

Vstoupí synovec Michal /30/, všichni se pozdraví jako blízcí příbuzní, akorát pan Pytloun se brzy zase vrátí ke své útočné, futuristické pušce T-35/Q ráže 56x45.

„Co je s tebou, Míšo?“ zeptá se paní Pytlounová a odloží žehličku Azur 8000 Series. „Seš nějakej pohublej, děje se něco? Chceš závin? Naleju ti kafíčko, Míšo...“

„Jen ho nech,“ napomene manželku plukovník Pytloun, „sluší mu to, konečně vypadá jako chlap.“

„Ale podívej, jak je bledej,“ vede svou paní Pytlounová.

„Tyhle mladý jsou akorát schoulostivělý“, odfrkne si pan Pytloun. A synovci, kterého to nezajímá, ukáže prstem na fotografii pušky v časopise A report:

„Podívej, vymazlenej kousek s bull-upem, na krycí palbu jak dělanej. Nákup jsem na genštábu forsíroval už před rokem!“

Paní Pytlounová naleje kafičko a přisedne si s mísou závinu k synovci. „Máš takový propadlý tváře, Míšo, co na to máma?“

Synovec zaraženě mlčí, ale pak mu zničehonic vyhrknou slzy.

Paní Pytlounová pochopí, že jde asi o něco vážného, nakloní se k němu přes stůl a vezme ho za ruku. Chvěje se mu.

Začal tiše vzlykat.

To už přiměje i pana Pytlouna sundat klapky z očí, odloží i oblíbenou T-35 ráže 56x45, pronese bodře: „Ale no tak přece, Michale, ty bažante jeden...“

„Já...já jsem to v sobě dusil přes deset let, ale...už to dál tajit prostě nešlo,“ přerývaně leze ze synovce. „Pořád mít strach, aby nás nepotkal někdo z rodiny, zašívat se...a taky v jednom kuse poslouchat doma ty řeči, kdy si už založím rodinu...“

„Chlap na ni má času dost,“ zavrčí pan Pytloun.

„Ale co její biologický hodiny...“ oponuje paní Pytlounová.

„Jaký její, jaký její! Já žádnou holku nemám!“ vykřikne synovec s lehce hysterickým podtónem v hlase. A pak dodá odbojně: „A nikdy mít nebudu!“

Pan Pytloun se na Míšu podívá se zaujetím, jakoby ho viděl poprvé.

Paní Pytlounová žmoulá mezi prstem a ukazováčkem drobek závinu. „Tak ty, Míšo... ty seš ...“ nedošpitla.

„Homosexuál! Teplouš! Jen to řekni na rovinu!“ podrážděně zvolá plukovník. „No a co! Všichni v rodině to tušej, akorát jeho maminka si to nechce připustit a pokrytecky dělá, jako že nic! A buzeruje vlastního syna, kterej za nic nemůže. Copak se v jednadvacátým století nahlíží na chlapy s odlišnou orientací jako na vadný kusy?“

Pan Pytloun sebere z koberce časopis s vyobrazením útočné pušky T-35/Q ráže 56x45, který mu tam v rozčilení spadl, a to ho tak trochu inspiruje k dovětku:

„Mimochodem, v armádě jsou mezi náma buzeranti taky. A jaký jsou to vzorný vojáci!“

Prohlásí důrazně a vysmrká se do služebního kapesníku, zeleného, 100% bavlněného, s obroubenými okraji, o rozměru 43,5x43,5cm.

Paní Pytlounová soucitně uchopí synovce za obě ruce. „Neplač, Míšo. Já s maminkou promluvím...“

Synovec ruce vyprostí: „To nemá cenu,teto, dyť znáš její názory.“

Dobrosrdečná paní Pytlounová se nevzdává: „A třeba...co když je to jenom takový období... třeba tě to přejde...“

„Jako chřipka, ne?“ vloží se pan Pytloun a otráveně odhodí pušku Z-35/Q ráže 56x45.

Synovec Míša se rychle rozloučí, s tím, že si odjíždí od všeho odpočinout se svým přítelem na Mallorcu.

Paní Pytlounová si jen zhluboka vzdychne.

Plukovník Pytloun pohlédne na armádní hodinky Hamilton Khaki Field Mechanical H69439933 a zvedne se. „Už musím jít, mám ten šachovej klub.“

Paní Pytlounová přikývne a pečlivě připraví muži na cestu kávu, bez cukru, jak to má rád, do olivově zelené termosky ve tvaru nábojnice Bullet 500ml. Jack Pyke s ocelovým hrníčkem.

.

Pan Pytloun vystoupil z tramvaje, popošel kousek do vedlejší ulice, kde se zkušeným zrakem bývalého rozvědčíka napřed trochu porozhlédne.

Pak překvapivě mladistvým, náhle svěžím krokem zamíří naproti do baru Adam.

Nad jeho vchodem vesele plápolá duhová vlajka LGBT...

Autor: Vít Olmer | úterý 17.1.2023 11:42 | karma článku: 21.53 | přečteno: 668x

Další články blogera

Vít Olmer

Europoslanec v řece /humoreska/

Seděl jsem v čekárně u dentisty, s hubou tuhnoucí po injekci. Navzájem se neznající pacienti si vstřícně povídali, což se dnes děje snad akorát v čekárnách. U doktora.

31.7.2023 v 11:26 | Karma článku: 25.02 | Přečteno: 664 | Diskuse

Vít Olmer

Pozdní sexstory /povídka/

Jednoho dne v koupelně na sobě nahý důchodce pan Samec zaregistroval jistý mužný úkaz, který ho samotného překvapil. Rychle se osušil, trochu navoněl, a jak ho pánbůh stvořil, tak vkročil hrdě do pokoje.

15.8.2021 v 9:32 | Karma článku: 27.95 | Přečteno: 913 | Diskuse

Vít Olmer

Princ a chuďas /povídka/

Na lavičku na Petříně usedne padesátiletý muž, pan Princ. Úspěšný, oblek od Pietra Filipi, kravata od Bosse, ale skleslý jak smuteční vrba. Naproti němu bezdomovec s pet lahví vína, co vinnou révu nevidělo ani z rychlíku.

4.8.2021 v 10:43 | Karma článku: 30.50 | Přečteno: 870 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Miloslav Schůt

K únorovému výročí

Nedávno jsem viděl film „Jarní povětří“, děj kterého se odehrává v únorových dnech roku 1948, tedy v čase komunistického převratu.

25.2.2024 v 7:49 | Karma článku: 17.52 | Přečteno: 306 | Diskuse

Tereza Ledecká

"Me too"

Někdy je potřeba, aby i ženská měla "koule", aby se dokázala ubránit, případně pomstít..., protože se mi zdá, že nejen LÁSKA, ale už i SPRAVEDLNOST je docela slepá

24.2.2024 v 17:30 | Karma článku: 31.71 | Přečteno: 3307 |

Ivan Pilný

Věříme si příliš?

Jedním z důvodů podléhání mýtům je naše často až patologická sebedůvěra. Falešný pocit kompetence je téměř diagnóza

24.2.2024 v 8:00 | Karma článku: 41.07 | Přečteno: 3870 | Diskuse

Lucie Svobodová

Richardova holčička

,,Lucie, vždyť ti to říkám. Tys byla úplnej magor! Nedalo se s tebou vůbec mluvit.” odvětila stroze, aniž by brala nějaký velký ohled na moje city. Vzpomněla jsem si, že jsem to na ní měla vlastně docela ráda.

21.2.2024 v 21:31 | Karma článku: 9.74 | Přečteno: 342 | Diskuse

Veronika Jirásková

Veroplky 28

Koleno letící horským vzduchem za zvuku Ti Amo nebo ukrajinský masér připravující moje tělo na frontu. To jsou největší zážitky poslední doby.

21.2.2024 v 17:45 | Karma článku: 16.34 | Přečteno: 288 | Diskuse
Počet článků 84 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3732

Jsem vyznavačem kréda Miloše Kopeckého, že "Humor je nejdůstojnější projev smutku".

Útok moukou byl podvod. Bendigovi hrozí trest, že úřady zaměstnal zbytečně

Zpěvák Jan Bendig se nestal obětí útoku moukou, jak sám všude rozhlašoval. Celou událost s „pachatelem“ ve skutečnosti...

Dcera Vladimíra Ráže žije bez ruky. Protézu odložila po dvaceti letech

Veronika Rážová (43) je dcerou slavného českého herce Vladimíra Ráže. Narodila se bez levé horní končetiny. Za hendikep...

Bufet v Českém Krumlově se stal přes noc hitem. Zaujal řízkovým chlebíčkem

Fotografie chlebíčku na řízku obletěla na sociálních sítích během středečního dne téměř všechny skupiny. Tuto...

Jak uspokojit ženu? Odborníci vědí, jak na to. A za pokus to rozhodně stojí

„Přestože jsem po třicet let zkoumal ženskou psychiku, nejsem s to odpovědět na velkou, dosud nezodpovězenou otázku, co...

Známé tváře kritizují Michala Novotného. Nejsem homofob, brání se herec

Na Michala Novotného se na sociálních sítích snesla vlna kritiky. Herec v rozhovoru pro týdeník Téma mimo jiné řekl, že...