Čeští miliardáři jako krysy v noře

Otevřel jsem noviny a koukám, že v mém rodišti Českém Brodě, takovém prďákově, prý budou kutat super-bunkr pro vyvolené miliardáře, elitu naší vlasti.  

Bývalo to ospalé městečko, než se zde později usalašil „významný rodák“/dle Wikipedie/ kmotr František Mrázek. Super-bunkr už bohužel nestihnul. Jinak náš ČB kdysi proslul cukrovarem, kam se z okolí svážela řepa, tu jsme my, věčně hladoví kluci, kradli z valníků. Vozka nás občas žahnul bičem. Za městem se pyšnil tenisový areál, který ale za komandírů v padesátých musel zarůstat trávou. Táta tam přesto s kamarády chodil, tajně, s raketou pod bundou. Hrálo se taky ochotnické divadlo, jeden místní komik provokoval při vystoupeních v rudých trenýrkách a šel bručet. Rudé trenýrky se zřejmě vinou naší historií.

Super-bunkr pro případ apokalypsy má být podle architekta Zamrazila vybaven luxusně, až mě zamrazilo. Zatímco venku bude zuřit válka, zde bude boží pohodlí v apartmánech, klinika, škola, vinný sklep, kino, bazén obklopený palmami – akorát bych tvůrcům vytknul absenci golfového hřiště, když na tom golfu dnes pracháči doslova ujíždějí.  

Ale co takhle klaustrofobie? Co nuda, když se s ferrari v podzemní garáži pojíždět nedá, internet nefunguje, mobily poseté diamantíčky jsou na dvě věci, dámy nemůžou rozhodit sukně na Plese v opeře, sebelepší konzervy se stejně jako grupáč omrzí. A navíc pořád obavy, že sem někdo prdne protibunkrovou bombu MOP, zvanou „koště“.

Avšak dejme tomu, že elita národa přežije, co pak? Vylezou z díry na „čerstvý“ vzduch, a tam jen zpustošená krajina, jak z amerického sci-fi. Nikde makačenkové, kteří by pro boháče vytvářeli nadhodnotu, jak učil strýček Marx. Dámám by se chtělo obnovit garderobu, ale kam se poděl Vuitton, Versage, Armani…Možná ani nejdražší Pařížská třída v Praze nebude existovat, dokonce ani, bůh nás chraň, sídlo našeho trenýrkového prezidenta.

A tak mě napadlo, páni stavitelé, že vy těm bohatým lidem chcete jen zbytečně tahat z kapes poctivě vydělané peníze, zkuste navrhnout něco jiného, pro obyčejné lidi. Prý, že za co? Vždyť ale oni ti vyvolení,  stejně jako ten americký trouba Zuckerberg, beztak svůj majetek dřív nebo později rozdají  potřebným. Přece se známe, my Češi, nebo ne?

Jak jsem se tak po četbě novin šel projít městem, potkával jsem zakaboněné chodce, často i agresivní, kteří si nadávají v tramvajích či na poště, strkají se v obchodech i na chodnících, nikdo se na nikoho neusměje. Ale přece! Paradoxně z konzervatoře pro zrakově postižené na Malé Straně vyšla skupinka mladých, ťukali  bílými holemi, obratně se orientovali na chodníku, žertovali a dokonce se – smáli! Vyzařovala z nich radost ze života, navzdory krutému postižení.

A já si vzpomněl  na těch 50 vyvolených v procovské miliardářské noře, kam je zamrazí architekt Zamrazil, jestli jim ovšem při všem tom sofistikovaném zabezpečení a luxusu nakonec spíš nezmrzne úsměv na tváři…